Vítejte, vítám vás v mém světě. Ptáte se co je na něm tak výjimečného? V tomto světě nemůžete vidět barvy dokud nepotkáte svou spřízněnou duši. Svět vidíte pouze černobíle a když se poprvé dotknete své spřízněné duše tak se vám před očima začnou objevovat všechny barvy, které jste dosud neznali. Tedy tak se to aspoň povídá...
„Tohle bys neměl. To není dobrý nápad. Nezapomínej, že- Hele přestaň mě ignorovat!" bože, máte taky tak otravný podvědomý nebo je to jenom to moje. Snažím se dostat na střechu jedné opuštěné budovy, protože je tam dobrý výhled na hvězdy. Je to takové to místo kde jen sedíte/ ležíte a myšlenky si dělají co chtějí, pokládáte sami sobě hluboké otázky a dojdete k porozumění. Sahám po poslední příčce žebříku a.... a vidím na mém oblíbeném místě cizí osobu. Vypadá to na kluka asi tak v mém věku: „ Hej co tady děláš!" zařval jsem na něj od žebříku. Jen na mě otočil hlavu a já si ve svitu měsíce všiml, že mu tečou slzy jako hrachy. „Teď nedělej žádnou blbost. opovaž se říct to co si myslíš. Není to dobrý nápad. Buď odejdi a nevrtej se v tom nebo se ho opatrně zeptej co se stalo a-". Proč mi do všeho kecá tak snad vím co dělám ne:„ No jo emoce dokážou být občas svině. Co se stalo?", přišel jsem k němu blíž a teprve teď uviděl obličej, „ Hele tebe jsem tady ještě neviděl. Moment nejsi ten novej co se sem přistěhoval?!"
Chvíli jsme na sebe koukali a já mu pak položil ruku na rameno. Jenže když jsem to udělal okolo nás začal ohňostroj plný barev, které jsem nikdy neviděl. Do teď jsem byl zvyklý rozlišovat jenom černobílé odstíny, černá, bílá, sněhově bílá, noční černá, delfínově šedá, asfaltově šedá,... a to co vidím momentálně je úžasné, neuvěřitelné. Oba jsme cítili ty zvláštní pocity. Znáte to jako když objevíte něco nového, ale zároveň máte motýlky v břiše. Po chvíli co jsme si koukali nepřetržitě do očí jsem to nakonec byl já co prolomil to ticho: „Řekneš mi co se ti stalo, že tady brečíš? Jo a mimochodem jmenuju se Mikey Jak se jmenuješ ty?" Jen se na mě usmál a začal znakovat. A já pochopil...
V tomhle zvláštním světě je každá odlišnost vzácná a ne každému se může líbit. Ale tenhle zvláštní svět se neobejde bez těch co jsou jiní, protože jsou kouzelně originální od toho stereotypu...
Ahojky Zlatíčka. Tohle nebylo původně zamýšlené jako příběh sem. Byl to úkol do psychologie, ale jelikož se mi to líbilo a chtěla jsem aby se to dostalo dál než jen k mé učitelce tak jsem se rozhodla to dát i sem. Doufám, že se aspoň trošku líbí.
-Alis
