Brook
Sonny
Hodina byla nudná a vlastně celý den byl nudný. Jediné co mě těšilo bylo to, že jsem měl celý den dokonalý výhled na bruneta. Během dne se mi podařilo zjistit i jeho jméno a navíc pátou a předposlední hodinu, což bylo při matice a dějepisu, jsem seděl vedle něj. Poslední hodinu byla hudebka, ale tam jsem ho ani neviděl. Došel jsem domů a když jsem zjistil, že jsem doma sám rozhodl jsem se, že bych mohl zkusit zahrát tu melodii co mě napadla. Odhodil jsem batoh někam do rohu pokoje, vzal si kytaru a sedl si na postel. Z nočního stolku jsem vytáhl můj tajný blok ( píšu si tam myšlenky, nápady na písničky a prostě všechno důležité ). Vzal jsem blok a vrátil falešné dno na své místo. Zapsal jsem si tam akordy a pokračoval ve hraní. Asi po dvou hodinách jsem měl něco co jsem považoval za půlku melodie písničky. Ještě vymyslet druhou půlku a přidat slova a mám celou písničku.
Celý den byl naprosto hrozný , všichni prudili a na matiku a děják mě ta blbá učitelka posadila vedle nějakého nového kluka. No super. Pořádně ani nevím jak vypadal a ani mě to nezajímalo a nezajímá. Z poslední hodiny jsem se ulil a šel s klukama kouřit. Seděl jsem na zábradlí a z úst mi stoupal obláček cigaretového kouře. Už nějakou chvíli tu je Caitlin a snaží se mě zaujmout tím svým velkým výstřihem a opravdu kratičkou minisukní. Takhle ne, že by jí to neslušelo, ale musím uznat, že v poslední době mi začíná připadat čím dál tím víc jako děvka. Nakonec se na mě začala lepit , ale já jsem na ní neměl náladu a tak naštvaná odešla. Bylo mi to jedno a cestou domů jsem běžel jen abych se trošku uvolnil. Jen jsem rychle proběhl kuchyni a vzal si něco k jídlu. Hned jsem zamířil do svého pokoje a lehl si na postel. Potřeboval jsem z nějakého důvodu přemýšlet a uspořádat si myšlenky a to jenom, protože jsem cestou domů zachytil tu samou vůní jako už jsem někde cítil a hrozně mi něco připomínala. Něco....ne ne ne ne něco, ale někoho. Bohužel furt nevím koho.
Nudil jsem se a nic dalšího mě do té mě písničky nenapadalo. Nakonec jsem se rozhodl, že si půjdu zaběhat. Přece jenom musím mít taky nějakou fyzičku. Vybíhal jsem od mého domu a běžel jsem jen náš a vedlejší blok. Koneckonců to tu ještě pořádně neznám a tak musím jen tam kde to znám. Cestou zpátky jsem běžel sousední ulicí a slyšel jsem někoho zpívat. Ta slova byla nádherná, ale do té melodie vůbec nepasovala. Čím víc jsem se blížil ke konci ulice tím jsem zpěv slyšel hlasitěji. Nakonec jsem přímo před sebou uviděl toho bruneta ze školy. Musím uznat, že zpívá nádherně. Už jsem se blížil ke křižovatce a chystal se přeběhnout přechod a zamířit domů. Rozhlédl jsem se a rozběhl se jenže najednou jsem slyšel troubení a pak mě někdo strhnul ze silnice.
Šel jsem se projít a nakonec jsem se asi po hodině a půl vracel domů. Nevím ani proč, ale začal jsem si zpívat. Přede mnou běžel nějaký blonďáček a já znovu pocítil tu vůni. V celém sousedství byl vždycky klid a tak mě trošku překvapilo auto co se vyřítilo ze zatáčky a rychle se blížilo k přechodu, který zrovna přebíhal blonďáček. Nebyl moc daleko, ale přeběhnout by to nestihl. Zareagoval jsem téměř automaticky, přímo jako šelma. Rychle jsem se rozběhnul a stáhl blonďáčka pryč ze silnice. Auto projelo a vůbec nijak nezpomalovalo. Podíval jsem se na blonďáčka co byl ještě v šoku a zeptal se ho jestli je v pořádku. Chvilku neodpovídal a pak jen zamumlal něco ve smyslu, že je v pohodě a pomalým a trošku kulhavým krokem odešel pryč. Nevím kdo to byl, ale byl mi trošku povědomí a navíc ta vůně co jsem zase cítil. Šel jsem domů a hlavu měl neustále plnout otázek, ale ani na jednu jsem neznal odpověď .
Najednou se ze zatáčky vyřítilo auto a já ani nestihl zareagovat a Sonny mě už rychlosti světla strhával ze silnice na chodník. Držel mě za paži a já se čelem lehce dotýkal jeho hrudi. Celým tělem mi proudil adrenalin a začínalo mi tak nějak docházet, že kdyby tu nebyl tak bych už byl nejspíš mrtví. Nepatrně jsem zaznamenal, že se ptal jestli jsem v pořádku a tak jsem mu nepřítomně odpověděl, že jo a ještě pořád v šoku se rozešel domů. Až při chůzi jsem si uvědomil, že jsem nejspíš při tom rychlém manévrů blbě stoupnul a nejspíš mám něco s kotníkem. Kulhavou chůzí jsem došel domů a nějakým způsobem jsem si začal poraněný kotník chladit. Bezva zítra máme tělák a já si tu zničím kotník. Povzdechl jsem si a přesunul se do pokoje.
Doma jsem si lehl do postele a snažil se zjistit odpověď aspoň na jednu z mnoha otázek co mi pořád kolovaly v hlavě.
Nevím jak se mi to povedlo, ale usnul jsem a probudil se okolo půl druhé ráno u dveří svého pokoje. Celý rozlámaný jsem se zvedl a dobelhal se zpátky do postele.
Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat, ale jelikož mám na těláku "trošku" víc absencí tak tam musím. Udělal jsem hygienu a vydal se do školy.
Ve škole jsem rovnou zamířil do šaten. Pozdravil jsem se se svou partou a zamířili jsme společně do tělocvičny. Hned po nás přišel učitel a nechal nás se rozbehat a rozcvičit. Na začátek jsme si měli zaběhnout 4 kolečka a nějak se protáhnout. Poté následovaly míčové hry, hlavně basket a volejbal.
Nějak jsem se dobelhal do školy a dostal do haly. Na začátek jsme měli oběhnout 4 kolečka a pak si dát rozcvičku.
Už jsem běžel druhé kolečko, ale to už jsme nezvládal. Noha mě hrozně bolela a já se divil, že můžu ještě běhat. Do nohy mi s každým krokem vystřelovala šílená bolest a já začínal vidět šmouhy. A pak se to stalo. Sekl jsem sebou o zem, prostě se mi zatmělo před očima a víc nevím.
Běhali jsme a najednou jeden kluk spadl, ale jinak než, že by zakopl. Navíc se vůbec nehýbal. Učitel se k němu dostal docela dost rychle a já jsem stál kousek od něj. Všichni se zastavili a utvořili hlouček u toho kluka. Ten blonďáček mi připadal nějaký povědomí. Učitel ho chvilku prohlížel a nakonec řekl mě, že já idiot si stoupal tak blízko, abych ho odnesl na ošetřovatelnu.
Vzal jsem ho tedy do náruče a šel. Najednou jsem opět ucítil tu mě tak známou, ale zároveň neznámou vůni. Byla silnější než kdy před tím a mě najednou došlo kdo je jejím zdrojem je to ten malý blondýn v mém náručí. A pak mě došla další věc. To je ten kluk co jsem ho včera zachránil před tím autem. Všechno začínalo zapadat. Na pár věcí jsem už teď znal odpověď a zároveň jsem byl ještě víc zmatenější. Odpovědi jsem měl, ale zároveň neměl. Měl jsem zase víc otázek. Tok mých myšlenek přerušil až pohyb z blonďáčkovi strany. Zavrtěl se a začínal pomalu přicházel k sobě.
Nevím co se dělo, ale slyšel jsem někoho jak mluví a pak mi došlo, že jsem u někoho v náruči. Pomalu jsem se pokusil otevřít oči, ale prudké světlo mi v tom hned zabránilo. Tak jo, znovu, pomaleji. Zkusil jsem to znovu a už to nebylo tak strašné, ještě jsem párkrát zamrkal a konečně otevřel oči úplně. Viděl jsem mého kudrnáčka. Zkoumal jsem detaily jeho obličeje a on se najednou podíval na mě a jeden koutek úst se mu zvednul do úsměvu.
Ač to může znít sebe víc divně, tenhle den obrátil všechno jiným směrem. Z obou chlapců se stali přátelé, ale oba zároveň toužili po tom druhém. Oba žili v domnění, že jejich láska bude neopětovaná. A tenhle začátek nás přivádí právě do tohoto dne, který ještě víc zamíchal se životy obou chlapců.
„ I think about you every morning when I open my eyes
I think about you every evening when I turn off the lights
I think about you every moment, every day of my life
You're on my mind all the time, It's true.“
Malý blonďáček seděl na mýtině, hrál svojí melodii a slova co slyšel od svého kudrnáčka i když on o tom ani neví. Myslel si, že je sám, ale mýlil se nedaleko od něj se schovávala zrzka jménem Clarisa a natáčela si ho. Přece takhle dobrou písničku už dlouho neslyšela. Navíc od někoho kdo tak krásně zpívá a hraje.
Clarisa video večer zveřejnila youtube a šla spát.
Mezitím co Clarisa spala, malý blonďáček seděl na střeše garáže a pozoroval noční oblohu posetou miliony hvězd, brunet se konečně rozhodl a uchopil do ruky kytaru od Lukase a začal pomalu a nesměle vybrnkávat melodii co se mu sama vynořila v mysli. Nikdo netušil, že z blonďáčka se stává slavná hvězda a brunet si brnká blonďáčkovu melodii.
Asi o hodinu později šeli blonďáček s brunetem spát a neměli ani ponětí co za překvapení přinese další den....
Ještě než mě ukamenujete, tak mě nechte se omluvit za delší neaktivitu, ale prostě škola a taky jsem teď na intru takže celkově nemám moc čas. Další část bude uzavírat tento kratičký příběh takže mi můžete psát další návrhy na další příběhy do této knížky. Takže jak říká naše třídní a učitelka somatologie krása láska. Děkuji za pozornost.
P.S. nevíte někdo náhodou ship jméno Mikey+ Sonny?
-Alis
