Brooklyn
Sonny
Když ráno blonďáček vstával neměl ještě o ničem tušení. Ovšem jen co překročil práh školy sesypali se okolo něj lidi a chtěli, fotku podpis, obejmout a nebo se s ním chtěli prostě kamarádit.
Až ve třídě narazil na svého kudrnatého bruneta a mohl si postěžovat co se děje a že nic nechápe. Brunet na tom byl stejně. Nakonec si to k nim napochodovala Clarisa a dožadovala se poděkování za to, že Brooklyna udělala slavným. Po téhle větě chtěli oba chlapci vysvětlení. Clarisa jim samozřejmě vše s radostí vysvětlila a pak si zase jako by nic odešla. Sonny šokovaně vytáhl mobil a našel zmiňované video. Po přehrání onoho videa se Sonny podíval na Brooklyna, než stihl něco říct, blonďáček si pobral snad rychlostí světla své věci a zmizel ze třídy.
Myslel jsem si, že doma budu v bezpečí, ale ani tam mě nenechali v klidu. Byl jsem zoufalý a potřeboval jsem se někde ukrýt a odreagovat rozhodl jsem se, že se ukryju na jedno tajné místo co jsem nedávno objevil. Ovšem když jsem se plížil z domu tak mě zastihli novináři, kteří se snad rychlostí světla objevili u mého domu a hrnuli na mě hromadu otázek, na které potřebovali znát odpověď. Nejčastěji padala otázka o kom ta písnička je a já si pořádně ani nebyl jistý, jestli mám říct správnou odpověď nebo lhát. Nakonec když jsem si uvědomil v jaké jsem situaci a jak je mi nepříjemné, že je okolo mě spousty lidí navíc v tak blízkém prostoru, dovedl jsem si živě představit do jakého průšvihu bych svého kudrnáče dostal. Novináři by mi nedali pokoj, ani Sonnymu ne, Sonny by se se mnou přestal kamarádit, všichni by mě zase neměli rádi a šikanovali mě a navíc by si i Sonny procházel peklem, vždyť Sonny ani není gay. Všechno to v mojí hlavě hrozně rychle šrotovalo tak dlouho jsem pečlivě zvažoval co řeknu, jak to řeknu a taky jak se mám zbavit těch novinářů. V mé hlavě se to zdálo jako nekonečné hodiny, ale v reálném čase to bylo sotva pár vteřin.
Nemohl jsem věřit tomu co jsem viděl a slyšel. Byl to Brook a hrál na kytaru zpíval moje slova, ale ta melodie byla nejspíš jeho. Znělo to nádherně a on se při tom zpěvu tvářil jako anděl. Abych vám všechno vysvětlil. Před nedávnem cca před 10 dny jsem se rozešel s Caitlin, protože mě podváděla s kapitánem fotbalového týmu. A vlastně mi to bylo jedno. Už mě nepřitahovala tak jako dřív, už mě vůbec nevzrušovala, tedy ne, že by někdy nějak extra, ale jakmile se objevil Brook, tím myslím od chvíle co jsem si ho pořádně všimnul a prohlédnul a on se pak přidal do mojí party a párkrát jsem se obejmuli, prostě jsem začal přemýšlet jestli nejsem gay. Jenže tuhle myšlenku jsem vždycky zavrhl, tedy až do dneška. Stačil jediný pohled na blonďáčka a byl jsem si jistý, že to tak má být. Stačilo mi jen vidět a slyšet jeho nádherný hlas a došlo mi, že jsem celou dobu žil ve lži. Já jsem gay a vím, že ten koho miluji je to nádherné stvoření se štěněčím kukučem a přímo zlatým charakterem. Nemohu věřit tomu jak nádherně zpívá, hraje, vypadá, jak celou tu píseň prožívaná. Podíval jsem se na Brooka, ale on už mířil pryč ze třídy. Okamžitě jsem se rozběhl za ním, ale díky své výšce se mi ztratil v davu. Padl jsem na kolena a začal mnou prostupovat pocit zoufalství. Chtěl jsem brečet, ale i řvát, chtěl jsem něco rozbít, ale neměl jsem na to sílu. Chtěl jsem za tím úžasným štěňátkem, ale nevím kam zmizel.
Už jsem to pomalu vzdával, chtěl jsem se vrátit do třídy, ale pak mě něco napadlo. To video, šlo sice těžko rozpoznat kde to bylo točené, ale pro někoho jako jsem já, jako někdo kdo to tu celé včetně lesů prolezl skrz na skrz a zná to tam jako svoje boty, věděl jsem kam mám jít. Okamžitě jsem vyskočil na nohy a rozběhl se ven ze školy. Prorval jsem se skrze ostatní studenty a vyběhl ze školy. Běžel jsem jak nejrychleji jsem mohl. Cestu jsem vzal zkratkou a pak už jsem běžel do kopce. Vyběhl jsem kopec a vběhl do lesa. Věděl jsem kam mířím, věděl jsem kde je ta mýtina, moc dobře to vím, jako malý jsme tam chodil s Lucasem tábořit a pozorovat hvězdy.
Rychle jsem se všem těm novinářům ztratil a mířil na mýtinu. Sedl jsem si pod strom, přitáhl jsem si kolena k bradě, na kterou jsem si položil hlavu a koukal před sebe. Nechal jsem myšlenkám volný tok. Koukal jsem tupě před sebe a nevnímal svět okolo sebe. Co když se nějak dozví, že ta písnička je o Sonnymu? Co když si pak uvědomí, že jsem gay a budou mě znovu šikanovat? Co když si pak budou dělat srandu i ze Sonnyho? Co když mě bude šikanovat i Sonny? Co když- „ Proč jsi utekl?“ zeptal se Sonny a přisedl si ke mě. Mlčel jsem a koukal se dál před sebe„ Čeho se bojíš? Názoru? Není náhodou jedno co si ostatní myslí? Zpíváš i hraješ nádherně, ale příště by sis mohl vymyslet vlastní slova, jak si na ně vlastně přišel, kdys je slyšel?“ spustil na mě Sonny a já nevěděl kde mám začít:
„ No tehdy když jsem přišel poprvé do téhle školy jsem do tebe vrazil a za celý den jsme se ještě mnohokrát viděli a mě v hlavě hrála nějaká melodie. Když jsem přišel domů zahrál jsem jí a zapsal. A když jsi mě zachránil před tím autem tak jsem tě slyšel zpívat ty slova, ale do té melodie co jsi zpíval se nehodila. Rozhodl jsem se to zkusit zazpívat se svou melodii a znělo to krásně..... Ano bojím se názoru, ale mnohem víc než si ty dokážeš představit a mám k tomu své důvody. Myslím si, že ty bys ty důvody ani nepochopil. A taky se bojím, že když se ty důvody dozvíš tak bys mě zavrhl a já bych musel opět přestoupit...“ řekl jsem a podíval se mu do těch jeho nádherných oči, naposled před tím než mě zavrhne a odkopne jako kus hadru. Ve tváři se mu objevilo překvapení
„ Brooklyne, tebe šikanovali?! Proč ? Vždyť jsi super. Jak, že bych je nepochopil? Vždyť.....moment, Brooklyne, ty jsi gay? “ došlo mu to všechno až moc rychle. Jen jsem přikývnul chystal se zvednout a zmizet, jenže Sonny mě chytl za zápěstí a stáhnul ve zpátky. Otočil mi hlavu k němu a přitiskl své rty na ty mé. V duchu jsem úplně šílel. Užíval jsem si chuť těch nádherných rtů, přejel mi jazykem po rtu a tím si vyžádal vstup do mých rtů. Jeho dech, cítil jsem chuť cigaret a mentholu. Strhla se válka jazyků, kterou vyhrával Sonny.
On...on je vážně gay! Můj mozek to nějak nechtěl pobrat. To nemůže být pravda. To malé štěně je gay. Chystal se odejít. Ne tentokrát už ho nenechám utéct. Natáhl jsem se a chytil ho za zápěstí a stáhnul ho k sobě. Dopadl na zem a hlavu měl sklopenou dolů. Vzal jsem jeho bradu mezi palec a ukazováček, otočil mu hlavu k sobě. Téměř okamžitě jsem spojil to mezeru co dělila naše rty a všechna ta nevyřčená slova a všechny obavy byly řečeny a odstraněny. Všechno bylo tak moc rychlé a on ani nestihl nějak zareagovat. Po ukončené válce jazyků, kterou jsem vyhrál, jsme se odtáhli a já se opřel svým čelem o to jeho. Měl stále zavřené oči a já cítil jeho horký dech na svém krku. Obejmul jsem ho a zašeptal jsem mu do ucha„ Už tě nikdy nenechám odejít, nikdy.“ ležel opřený o mou hruď . Zvedl pohled a podíval se mi do očí. Dal jsem mu další pusu „ Miluji tě“ řekl jsem a opět ho políbil. „ Miluji tě“ odpověděl mi taky a tentokrát to byl on kdo spojil naše rty......
Gomen'nasai zlatíčka, opravdu se hrozně moc omlouvám, že jsem zase dlouho nic nevydala, ale prostě nebyl čas. Já vím tohle říkám pořád, ale prostě škola a ještě nějaký ten osobní život. A taky se omlouvám, že tuhle kapitolu vydávám později než jsem slíbila, ale prostě wattpad funguje podle toho jak se mu chce. Takže NatyrotkaGibson, doufám, že jsem se aspoň trochu trefila do tvé představy a doufám, že se ti to aspoň trošku líbilo.
Můžete mi psát do soukromých zpráv další návrhy a snad se uvidíme brzo o nějakého dalšího příběhu. A ještě nám menší otázečku neví někdo ship jméno pro Connor+Alex a Brooklyn+ Robbie?
-Alis
