Jack
Brooklyn
Mikey
Ležím si tak krásně na gauči, s hrnkem kakaa, zabalený v teplé dece, koukám na televizi a čekám až Mikey přijde domů z práce. Zítra jsou Vánoce a my je strávíme poprvé společně. Už se těším. Najednou mi přijde zpráva. Kouknu se na na mobil a vidím, že mi píše Brook. Je to můj nejlepší kamarád, je skoro jako můj bratr. Rychle přelétnu očima řádky, jež se mne ptají jestli s ním nechci jít ven a podívat se na rozsvícený stromeček na náměstí. Odpovím jen krátké ano a věnuji se opět televizi. Je to jako taková naše tradice, vždycky spolu chodíme se podívat den před Vánoci na stromeček a dáme si společně nějaký horký nápoj ze stánku. Mám ještě čas, protože vždycky se scházíme pod stromkem kolem páté a jsou teprve čtyři.
Ještě hodnou chvíli se dívám na film než uslyším jak klapnou vchodové dveře:„ Ahoj zlato jsem doma!" zavolá z chodby Mikey. Nakoukne do obýváku a dojde ke mě. Já se na něj podívám a odložím hrnek na stůl. Obejmeme se a on mi dá ještě pusu na čelo.
Poté se odejde převléct do domácího a jde si udělat čaj. Stejně jako vždycky když se v zimě vrátí. Kouknu se na čas a zjistím, že nestíhám, takže se běžím rychle obléct. Vběhnu do chodby kde si obuju boty:„ Jdu se s Brookem podívat na stromeček do hodiny jsem zpátky!" křiknu ještě na Mikeyho, aby si nedělal starosti.
Zrovna jsem si donesl čaj do obýváku za Jackem, ale všímám si, že tam není. Hned na to slyším jak na mě z chodby křičí, že se jde s Brookem podívat na stromeček a pak jen klapnou dveře. Posadím se na gauč a chystám se opět uchopit hrnek abych se napil. Jenže mi najednou dojde co Jack řekl. Okamžitě položím hrnek, běžím si obléct bundu a běžím za ním. V chodbě si všimnu, že je tu pořád Jackova bunda a okamžitě jí vezmu. Běžím na náměstí a hledám mezi lidmi jen tu jedinou osobu. Nikde ho nevidím a tak se vydám rovnou ke stromku. Stojí tam a vypadá to, že s někým mluví, ale přitom kouká do blba:„ Zlato, co tu děláš?" zeptám se ho opatrně a přehodím mu přes ramena jeho bundu. Chvíli bez odpovědi, ale pak jakoby se probral z tranzu, podívá se na mě a řekne, že se šel s Brookem podívat na stromeček. Tak moc mi to trhá srdce mu to opět připomínat. Abyste pochopili Jack začal po Brookově smrti trpět halucinacemi o něm, vidí ho slyší ho, píše mu. Doktor říká, že je to jen způsob jak se s tím vyrovnává, jelikož pro něj tolik znamenal, byl pro něj jako bratr. Časem by tyto stavy prý měly přestat. Nejhorší je ta část kdy mu musím připomínat, že Brook už mezi námi není:„ Jacku,..."
Stojíme s Brookem pod stromečkem a povídáme si o tom co jsme za celý rok prožili a o tom co chceme prožít ten další. Najednou mi na ramena dopadne něco těžkého, ale teplého. Je to moje bunda. Najednou si uvědomil, že na mě mluví Mikey. Ptá se co tu dělám a tak mu to řeknu. Kouknu se na Brooka, ale ten vypadá jako bych ho viděl přes mlhu. Pokrývá hlavou a koukne se na Mikeyho. Uvědomím si, že je něco špatně až když mě Mikey osloví jménem. Neberte to špatně, jménem mi říká normálně, ale ono jde spíš o ten tón jakým to řekl. Podívám se na něj s nechápavým výrazem:„... Brook už mezi námi není, už je to skoro půl roku co zemřel." to co řekl mě odrovnalo. V hlavě mi jako film proběhlo všechno co se stalo. Podíval jsem se na místo kde měl stát Brooklyn, ale nikdo tam nebyl. Rozbrečel jsem se a obejmul Mikeyho, zabořil jsem mu hlavu do hrudi a odmítal se ho pustit. Slyším jak mě uklidňuje a slyším i jeho tichou prosbu ať jdu domů, jenom ať jdu domů. Jo doma bude líp. Uvědomím si jaká je mi zima i když mám přes sebe přehozenou bundu. Brook tu není, to je realita, už zase si to moje hlava vymyslela. Někdy se divím, že má Mikey nervy na to mi to pořád dokola připomínat. Že je se mnou i přes ty všechny bludy co někdy vidím a jaký blbosti kvůli nim kolikrát udělám. Jako když jsem jednou šel k Wyattovým a ptal se jestli je Brook doma, Mikey mi byl samozřejmě hned v patách a všechno paní Wyattové vysvětlil. Pochopila to a po tom co mi Mikey opět opatrně sdělil, že je Brook mrtvý mě vzal domů a věnoval se mi snad každou vteřinu. Jsem rád za to, že ho mám.
Podíval se na mě uslzenýma očima a já se na něj povzbudivě usmál. Úsměv mi oplatil a malinko se odtáhl. Koukali jsme si navzájem do očí:„ Pojďme prostě jenom domů. Co ty na to?" řekl jsem a Jack v tichém souhlasu přikývl. Chytil jsem ho za ruku a on si se mnou propletl prsty. Pomalu jsme se vydali domů. Kousek od stromečku jsme se zastavili, protože jsme oba měli pocit jako když nás někdo pozoruje. Otočili jsme se a mezi sněhovými vločkami jsme viděli pod stromečkem stát někoho kdo by tu už dávno neměl být jak na nás mává:„ Vidíš to taky?", zeptal jsem se Jacka,„ Jo vidím.... Co když se tímhle chce rozloučit?"zeptal se najednou Jack. Podíval jsem se na něj a pak na místo kde stál Brook, který tam už, ale nebyl. Jack se podíval na mě:„ Věřím, že jo. Třeba chtěl jen dodržet vaší tradici a vědět, že se ti dobře daří než úplně odejde." řeknu a Jack kývne. Koukáme se na sebe a nakonec je to Jack co přitiskne své rty na ty mé. Po chvilce kdy se líbáme se odtáhne:„ Pojď už domů. Chcu jí jenom domů." řekne a já mu vyhovím...
