F4 Trochu jinak

Vzpomínka a Usmíření ?

Pohled Amy :

*Sen/Vzpomínka*

Byla jsem přivázaná k židli, celá od krve a mé tělo bylo celé poseté modřinami, ztěžka jsem dýchala a kdo za to mohl ? Ano můj přítel…
První rok na střední byl nudný a já toužila něco zažít, něco nového a dobrodružného. Jednoho dne mě oslovil klučina ze čtvrťáku, začali jsme se bavit, spřátelili se a on mi pak ukázal temnou stránku. Bylo mi 16 a já uměla s noži, zbraněmi. Už v 16 jsem zabíjela a stala se ze mě chladná vražedkyně a to samé se stalo i Anně. Byli jsme andělé, kteří se proměnili v ďáblovo děti. Dělali jsme školu a k tomu i pracovali. Ze začátku to bylo dokonalé, ale potom ? Šlo to z kopce...Ten klučina byl Martin...Ano, obyčejný jméno...Bude to super týpek. Ani prd ! Na konci čtvrťáku jsme se rozhodli přestat, jenže oni to nechtěli dovolit, chtěla jsem je udat i na policajtech. No, teď sedím přivázaná na židli a přede mnou jsou i mí rodiče. ,,Chtěla si nás udat na policajtech ?" Zavrčí Martin a než se nadám dá mi můj přítel pěstí, zaúpím a vyplivnu mu krev se slinou do obličeje. On si ji utře ,,Tak zlobivá holka" uchechtne se. Přišel k rodičům a chtěl jim prostřelit hlavy, no to se nepovedlo, protože sem vtrhla policejní jednotka a Anna s ní. No a proto o mě rodiče nechtějí slyšet ani se o mě nezajímají.
Jsem pro ně vrah...A taky mají pravdu…

*Konec snu/vzpomínky*

Probudím se celá zpocená a udýchaná, najdu hodiny a zjistím, že jsou čtyři. Jelikož už neusnu, tak se obléknu a jdu do parku. No koho nepotkám, že ? V Parku sedí celá F4 a ještě někdo ? Schovala jsem se tedy za keř a poslouchám. ,,Zase jste to posrali ?! Neměli jste jim ublížit ! Chceme je na naši stranu ?! Vy dementi !" vyprskne neznámý hlas.
No to bych nebyla já, kdyby pode mnou nekřupla větvička. A než se nadám drží mě Alex a vede k nim. ,,Ty jsi Amanda, že ?" jen kývnu. ,,A vy jste?" 
,,Jsem Tobias, nadřízený těhlech retardů" ,,Dobře" On se po nich koukne a pokyne na mě. ,,Omlouváme se" řeknou všichni ve stejnou dobu. 
,,Mohla bych si promluvit se Sebastianem ?" 
Tobias jen kývne. Seb tedy vstane a jde ke mě. 
Posadíme se na lavičku a koukáme na sebe. 
,,Nechtěl jsem ti ublížit, nikdy bych holku neměl jako hračku a už vůbec né tebe" Špitne tím svým hlubokým hlasem a sklopí pohled. ,,Já se taky, omlouvám, byla jsem naštvaná, nechtěla jsem ti ublížit" kývnu k zalepené ráně na krku, co jsem mu udělala. Seb se ke mě nakloní ,,Potřebuji víc času" špitnu. ,,Ublížil si mi" ,,Promiň" A dá mi pusu na čelo. ,,Chci ti něco říct" prostě jsem mu věřila. On jen kývne a já mu řeknu moji minulost. ,,Já vím, proklepl jsem si tě. Jsi moc statečná a silná" objal mě, objetí mu oplatím. ,,Chyběl si mi" ,,Ty mě taky" ,,Víš jak jsem byl u tebe nervózní ? Nebylo to, protože jsem tě nemiloval spíše naopak bál jsem se, že něco pokazím a to se nakonec stejně stalo" ,,Necháme to, dobře?" Jen kývne. Zvedneme se a jdeme zpátky k F4. ,,Co tedy vlastně děláte ?" ,,Roznášíme blackmaily, zbraně, drogy, ale nezabíjíme pokud to není nutný, spíše si vyřizujeme účty s těmi zlejšími mafiány atd…"
,,Dobře" ,,Nechtěl jsem ublížit Ann" špitne Adrian. ,,Já vím" ,,Už nikdy nebudu pít, myslíš, že mi odpustí ?" ,,Uvidíme" On se trochu pousměje. ,,No, jdu domu, takže zatím" ,,Zatím" slyším jako odezvu a vydám se tedy domů. Už jsem skoro u našeho byt, když ho uvidím ,,Martin?" špitnu. To už ho pustili ? Rychle se kouknu na mobil a ano opravdu, pustili ho před týdnem za dobré chování. Idioti ! Zavrčím nahlas a pospíchám domů. Jenže na židlích v kuchyni sedí Ann, Aria a Sabina ? Hned jak si mě všimnou vypísknou a běží mě obejmout, objetí jim oplatím. Sednu si k nim a vše jim řeknu i to, co se stalo dneska v parku. A oni pro změnu vypráví nám.
Aria a Sabina byli taky vycvičené a byly to naše kamarádky. Byli jsme nejlepší parta. ,,No, my vlastně pracujeme pro Tobiase taky. Je to super týpek, zkuste o jeho nabídce přemýšlet, nejsou to špatní lidi" Jen s úsměvem kývnem.

~Doufám, že se vám kapitola líbí~