2. Kapitola

428 28 4
                                    

Všimnu si jeho úšklebku. Zmenším oči na malé štěrbinky. Co má ten Peter v plánu. Po chvilce jsem se se svojí zbývající partou, která je mi věrná, vydal do třídy. Nic jsem neříkal a jen přemýšlel co ten kluk má v plánu.
Z přemýšlení mě probudilo odsunutí židle za mnou. Vždyť tam nikdo nesedí?
"Nazdar Chrisi." Pozdravím mě někdo zezadu. Otočím se a spatřím Petera.
"Co tu děláš?" Propálím ho pohledem.
"Uhm sedím co sis myslel?" Ušklíbne se. Protočím očima a otočím se k tabuli.
"Prý jsi tu král školy. " Uchechtne se na konci věty.
"A co je na tom?" Zeptám se nevrle.
"Nic jen, že už tu máš konkurenci, tak si dávej pozor, aby si o své místo hodně rychle nepřišel." Řekne mi do ucha hlasem, který mi dává jasně najevo, že má něco v plánu.
"A kdo je ta konkurence. Snad si nemyslíš že ty?" Zasměji se, ale pak si všimnu jak mě jeho zelené oči propalují pohledem.
"Ano jsem to já. A dávej si pozor na jazyk. Mohl by se ti ten posměch pěkně vysmstít." Zavrčí mi do ucha až se nad tím ošiju.
"Nemáš proti mně žádnou šanci." Ušklíbnu se.
"Jak to?" Zeptám se překvapeně a já na něj kouknu. V jeho očích, ale vůbec nebyla otázka. Byli tam malé jiskřičky, které mě stále propalovali.
"Mám přece jenom víc lidí na své straně než ty." Řeknu a vystrčím bradu bojovně dopředu.

Stále ho propaluji pohledem, ale s ním to ani nehlo. Tady si někdo zahrává s ohněm. Chytnu ho pevně za bradu, aby se mi díval do očí.
"Aby ses náhodou nedivil." Zavrčím, pustím mu bradu v tu chvíli, kdy do třídy vejde učitelka.
Učitelka mě vyzvala, abych se šel dopředu před tabuli představit. Všechny pohledy ve třídě se stočili ke mně. Dojdu dopředu před tabuli a něco tam zaklábosím. Holky mě svlékají pohledem. Užívám si tu pozornost a ten skrček mě propaluje pohledem. Vítězně se na něj usměji. Visela na mě pohledem i ta jeho holka s kterou se líbal než si mě ta holka všimla. Odejdu ze stupínku a když jdu kolem něj, tak se ušklíbnu a pak zapluji do lavice. Celou hodinu jsem slyšel co si o mě holky šeptaly, jak jsem dokonalý a bla bla bla... Ten skrček přede mnou se neustále vrtěl. Zaklepu mu na rameno. Prudce se na mě otočí a nenávistně na mě kouká.
"Co je?!" Štěkne po mě.
"Zatím vyhrávám." Šeptnu a v úsměvu vycením své zoubky.

"To se ještě uvidí Peteře." Zavrčím a otočím se zase k tabuli, když si všimnu, že se na mě učitelka dívá. Ne ona mě propaloval pohledem.
Začnu přemýšlet co Peterovi provedu, abych ho ztrapnil. Drby. Drby tu totiž letí. Jsou tu takové drbny od kterých se dozvíš o komukoliv všechno a ne všechno je pravdivé. Jo to je dobrý plán...
______________________________________
Tak a máme tu novou kapitolu. Doufám, že se líbila. Děkuji za votes nebo komentáře ❤️❤️

Temný princKde žijí příběhy. Začni objevovat