Temný princ

3. Kapitola

Další den, když jsem přišel do školy, tak jsem si všiml těch pohledů. Co se sakra děje?! Pak jsem se to nějak kolem druhé hodiny dozvěděl... Aish spratek jeden. Za to zaplatí.

Jakmile jsem další den dorazil do školy, tak jsem největším drbnám ze školy začal říkat různé věci o Peterovi.
Hned první hodinu se to dozvěděla celá škola. Když kolem lidí procházel Peter, tak si lidi na něj dívali znechuceně. No jo pověst bývalého narkomana, kterého vyhodili z předešlé školy, není asi moc dobrá. Spokojeně se usměji a celý dvě hodiny si užívám zmatených Peterových pohledů.

Docvakne mi kdo tohle všechno rozhlásil. Probodnu toho srčka pohledem. A on má ještě odvahu se mi drze usmát do obličeje?! Tak za to zaplatí!
Třetí přestávku, kdy šel na záchod, tak jsem si ho tam odchytl. Hodím s ním o zeď.
"Víš s čím si zahráváš prcku?!" Zavrčím mu do obličeje. Kouká na mě překvapeně a pak se v jeho obličeji objeví úšklebek.
"S čím jako?" Zeptá se drzým tónem. Právě teď mi došla trpělivost. Uhodím ho pěstí do spánku a on se pod tou ranou se zavřenýma očima sesune na zem. Samozřejmě ne tak, abych ho usmrtil. Potom odejdu do třídy.

Proberu se strašnou bolestí hlavy. V hlavě úplně cítím jak mi tepe. Co se to sakra.... stalo. Začne se mi to vybavovat. Podívám se kolik je hodin. No super je polovina třetí hodiny, super.
Začnu se pomalu zvedat v doprovodu motání hlavy. Pak se opírám o stěnu. Bylo mi zle. Vejdu do třídy.
"P-paní učitelko..." Švihnu sebou o zem. Začnou se mi zase zavírat oči. Poslední co vidím je jak nade mnou stojí Peter s úšklebkem na tváři.

Asi tak nějak v polovině hodiny vejde skrček do třídy. Je celý bledý a motají se mu nohy. Když sebou švihne o zem, tak jdu k němu a zaškebím se. Pak se to všechno stane strašně rychle. Přiběhne k němu učitelka a začne vyšilovat. Nakonec se jí nabídnu, že skrčka odnesu na ošetřovnu.
Vezmu ho do náruče a odejdu s ním ze třídy. Když jsem ho tam odnesl, tak se o něj začne sestřička starat. Sleduji ji.
Když je hotová, tak mi řekne ať si tu sednu a hlídám ho. Udělám, tak jak řekla. Po chvilce odešla a to se zrovna začal budit.
"No konečně skrčku." Ušklíbnu se. Jemu, ale bohužel moje přítomnost není příjemná jelikož se začne rychle zvedat. Znovu ho položím.
"Lež." Rozkážu mu.

Když jsem se znovu probral a uviděl ho, tak mě upřímně málem kleplo.
Začal jsem se zvedat, ale on mě znovu položil a rozkázal mi, že mám ležet. Mě rozkázal co mám dělat!!! To si nikdo nikdy nedovolil!
"Neříkej mi co mám dělat!" Zavrčím, ale on se znovu ušklíbne.
"Tak fajn, ale než sebou zase švihneš o zem, tak ti připomínám, že jsem ti řekl, že máš ležet." Řekne a oddělá ze mě ruku.
Začnu se znovu zvedat. S ním tu nechci být už ani minutu. Ne že bych se ho bál, ale že mi leze na nervy! Pořád si myslí, že je něco víc! To já jsem tu král!
Když už stojím nohama na zemi, tak neudržím rovnováhu a padám. Už čekám bolestný pád, ale něco mě chytne. Byl to Peter. Počkat co?! Jak se mohl, tak rychle dostat z druhé strany lůžka sem?! Wtf?!
______________________________________
Nová kapča je tu. Snad se líbila. ❤️😉🙂. Děkuji za votes a komentáře.