Temný princ

4. Kapitola

Chris - normálně
Peter - tučně

Zvednu ho bez řečí na nohy. "Sedni si. Byla to velká rána na to, aby jsi mohl chodit normálně." Řeknu vážně a v mém překvapení mě poslechne.
"Příště o mě pomluvy neroznášej. Nenávidím to." Řeknu zase vážně a jdu ke dveřím.
"Snad to tu sám zvládneš." S tím odejdu pryč.

Ještě nějakou dobu koukám na dveře odkud odešel. On mě zmlátí a pak mě odnesl na ošetřovnu. Jako fakt? Je divný. Na ošetřovně jsem byl ještě chvilku a pak se vrátím do třídy.
Celý den jsem byl tak trochu mimo jelikož mi ještě nebylo dobře.
"Kámo půjdeš dnes s námi do baru že jo?" Zeptá se mě kluk z mého hloučku. My máme jít dnes do baru? Heh trochu jsem zapomněl. Už jsem chtěl odmítnout, ale pak jsem kývl. Nejsem žádný slaboch co nezvládne jednu ránu pěstí. Uchechtnu se a vydám se obléct ke skříňkám.
Když si ale všimnu kolik lidí je kolem Petera a kolik já, tak to ve mě začne vřít.
Jak tak rychle sakra dokázal být oblíbený?! Mě to trvalo 2 roky než jsem se dopracoval na tohle místo a on je oblíbený hned! A to se mi nelíbí!
Zrovna jsem si obouval boty, když se někdo opřel o má záda, když jsem byl předkloněný. "Hej!" Zavrčím a snažím se poznat, kdo to je.
"Copak? Už se ti udělalo dobře, že jsi zase tak prudký?" Uchechtne se a já zavrčím. "Petere!" Zvednu se a tím mu shodím ruce z mých zad.
"Nemysli si, že jsi vyhrál!" Zavrčím a pak ho s batohem na zádech obejdu.
"Já myslím že už jo." Řekne a já se otočím. "Nikdy!" S tím se zase otočím a jsem na odchodu.

"Uvidíme se v baru." Křiknu za ním a můžu slyšet jeho zavrčení. Uchechtnu se. Pomalu, ale jistě přebírám jeho trůn. Odcházel jsem ze školy za doprovody spoustu lidí.
Různě jsem se bavil s holkami a flirtoval s nimi. Jsem bi, ale teď mám vyhlídkou svou ovečku Chrise a na toho se chci zaměřit. Na holky teď moc nemám myšlenky, ale baví mě jim dávat falešné naděje. Je to hezké zpestření života. Došli jsme do baru a po chvilce tam došel i Chris se svou směšně malou partou. Šel jsem k baru a objednal si panáka vodky. Alkohol s upírami nic moc neudělá. Musel by toho vypít fakt moc, aby byl opilý.

Došli jsme do baru a šli na své obvyklé místo. Pořád jsem nemohl spustit oči z toho parchanta co přebírá moji těžce vybudovanou korunu školy!! Vřelo to ve mě a tak jsem si objednával další a další panáky. Úplně to ve mě vřelo a tak jsem se zvedl a šel za tím blbcem co se na rozdíl ode mě perfektně bavil .

"To ti neprojde!" Zavrčím mu zblízka u ucha a sednu si k němu na barovou stoličku. "Co mi neprojde?" Zeptá se a já si odfrknu. "Nedělej, že nevíš." Zamračím se.

"Zlato běž si na chvíli zatančit." Řeknu jedné holce co mi seděla na klíně a dožadovala se mé pozornosti. Jen si povzdechla a odešla opilým krokem do hloučky lidí, kde se začne opilecky pohybovat do rytmu hudby. Pak jsem se otočil na toho prcka.
"Co jsi to říkal?"
______________________________________
Po dlouhé době tu máte novou kapitolu. Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, ale hledala jsem inspiraci k pokračování téhle knihy. Tak doufám že vás to čekání neodradilo a kapitola se líbila 🙂🙈
Děkuji za vote a komentáře ❤️
Kikina