Yoongi
Sluníčko venku nádherně hřeje. Doma jsem se stejně nudil. Oblékl jsem se do něčeho lehkého a vyšel si do města. Jen jsem se procházel po městě a nějak jsem zabloudil na menší náměstíčko. Sedl jsem si k fontáně a sledoval jsem okolí. Bylo tam dost lidí, ale většinou maminky s dětmi. Moje oči zabloudili k jednomu chlapci. Mohlo mu být tak osmnáct, seděl na lavičce a kolem něj byl houf malých dětí. Bylo to zvláštní. Nezpouštěl jsem z chlapce oči. Měl kaštanovou, na sluníčku krásně světlou barvu očí, vlasy tmavě hnědé a na obličeji mu tančil překrásný úsměv. Zvedl se. Zamířil ke zmrzlinovému stánku a děti cupitaly za ním. Začal každému z těch malých rozdávat zmrzlinu. Bylo to tak sladké, že jsem se musel usmát. Sedím tu už několik hodin. Není to moc pohodlné. Ale stále sleduji stejného chlapce, který si celou dobu hraje s dětmi. Z pohledu mě vytrhlo uvědomění, že se už ztmívá. Zamrkal jsem a podíval se na hodiny. Zaklel jsem ve své hlavě a věnoval chlapci poslední pohled. Nečekal jsem, že i on na mě už nějakou chvilku hledí. Ztuhl jsem. On rychle pohledem uhnul a rozešel se pryč.
Druhý den
Ostrá záře slunce mě donutila se vzbudit. Hned jsem myšlenkami zabloudil k onomu chlapci ze včerejšího dne. Ani nevím proč, ale chtěl jsem ho znovu spatřit. Chtěl jsem, aby ještě jeden jeho pohled patřil jen mně. Jenže co když tam dnes nebude?... Risknu to. Chci ho vidět. Znovu a znovu.
Kookie
Poslední dny jsem si všímal toho, že se na mě dívá nějaký kluk. Trochu mě to znervózňovalo, ale nijak moc mi to nevadilo. Byl dost pohledný. Jeho střapaté světlé vlasy mu padaly do obličeje, skoro až k jeho temně hnědým očím. Nechápal jsem proč si mě stále prohlíží. Měl jsem z toho chvílemi dost špatný pocit. I když jsem v jeho očích nic špatného neviděl. Raději jsem si ho ale dále nevšímal.
Yoongi
Chodil jsem na to náměstí každý den a měl jsem štěstí. Byl tam stále. Každý den kupoval dětem zmrzlinu a hrál si s nimi, dokud záhadně nemizel. Stále ve stejnou hodinu. Za ty dny se na mě ani jednou nepodíval. Chtěl jsem, aby jeho pozornost patřila i mně. Odhodlával jsem se již dost dlouho. Zvedl jsem se a zamířil k chlapci. Naše pohledy se střetly. Znervózněl jsem a projel jsem si rukou vlasy. Sedl jsem si vedle něj a nastalo ticho. Vlastně jsem ani nevěděl co mám říct.
Kookie
Děti se rozutekly pryč a onen kluk, co mě sledoval z povzdálí si ke mně přisedl. Naše pohledy se znovu po dlouhé době setkaly. Zblízka vypadal ještě víc hezky. Když ke mně usedl, ucítil jsem jeho vůni. Oproti mé, jemné vůni, to byla silná, ale stále příjemná vůně. Hleděl jsem na něj a on sklopil hlavu. Vypadal dost nervózně. Asi chtěl něco říct.
Yoongi
„Ahoj” chlapec přerušil ticho.
Pohlédl jsem na něj a on mi věnoval úsměv. Zaskočilo mě to, ale zároveň mě polilo hřejivé teplo.
„Ahoj” šeptl jsem a pokusil jsem se mu úsměv opětovat. Musel jsem vypadat jako jelito. Chlap co se stydí na někoho i promluvit. Možná jsem dokonce i zrudl.
Kookie
Vypadalo to, že se asi hodně stydí. Jeho reakce byly hodně roztomilé. Ani nevím proč, ale zalíbil se mi. Začali jsme se seznamovat blíže a bylo nám spolu opravdu hezky. Scházeli jsme se od té doby každý den. Vždy na tom stejném náměstí.
