More than We Can See|HP fanfikce

2.

„No, vlastně je to celkem vtipná historka. To jsme tak jednou v Příčné ulici narazili na Draca a dali jsme se s ním do řeči. A nakonec jsme zjistili, že toho máme spoustu společného a začali jsme se bavit,"pronesl Harry naprosto přirozeným hlasem, jako by to snad bylo něco normálního.

„Co vy dva, prosím tě, můžete mít společného? Použil na vás někdo kletbu Imperius nebo co?"

Jediná reakce které jsem se dočkala bylo uchechtnutí z Ronovi strany a provokativního úšklebku od Malfoye.

„Víte co? Je mi to jedno. Pokud to takhle chcete tak prosím, ale když jsem s vámi já, tak tady prostě nebude. Odprejskni Malfoyi," vychrlila jsem ze sebe naštvaně, popadla jsem Hermionu za paži a naštvaně jsem ji vlekla ke kočárům.

Harry a Ron nás ke po chvilce následovali a tak bylo jejich zdraví ušetřeno, alespoň prozatím...

„Slyšeli jste o tom, že McGonagallová má nějakou velkou novinku a oznámí ji u dnešní večeře?" Zeptal se z ničeho nic Harry a tím přerušil náš dosavadní rozhovor.

„Ne," ozvali jsme se s Ronem sborově zatímco Hermiona se vědoucně ušklíbla.

„Jo, náhodou i vím o co jde. Ředitelka mě požádala o pomoc, protože sama by to nezvládla. A ne, neřeknu vám to. Dozvíte se to společně s ostatními. Páni, já se tak těším," zatetelila se Hermiona a my jsme na ni vrhli zvědavé pohledy a pak jsme se znovu pustili do debaty, tedy až na Miu, která se celou cestu jen usmívala jako měsíček na hnoji.

***

Když jsme konečně dorazili do školy, podvečerní šero už nahradila tma a zima a tak jsme se se značnou radostí nechali obklopit teplem Velké síně. Posadila jsem se k nebelvírským i havraspárským přátelům, neb byl nově zrušen zasedací pořádek a pustila jsem se do veselého hovoru, stejně jako všichni ostatní a nedočkavě jsem čekala na příchod McGonagallové. Při jejím příchodu výjimečně všichni ztichli, protože byli stejně jako já šíleně zvědaví, jakou novinku nám chce sdělit.

McGonagalová nejprve vedla dlouhý smutný proslov, za všechny zemřelé ve válce, přičemž mi ukáplo pár slz. Vlastně víc než pár, ale to je asi jasné. A po minutě ticha se pustila do té veselejší části proslovu.

„Slavnostně vás vítám v novém školním roku. Hned přejdeme k rozřazování, jen co vám sdělím tu novinku, o které neměl nikdo vědět, ale nějakým záhadným způsobem, o ní ví celá škola." Odmlčela se a přejela nás přísným pohledem, ale v jejích ještě lesklých očích, se objevily hravé jiskry.

A spustila.

Poté co domluvila, všichni šokovaně hleděli a následně se místností začal nést vzrušený šepot, společně s opovržlivým mumláním, všichni víme od jakého stolu.

Zkráceně se jednalo o to, že abychom trochu více porozuměli mudlům, všem nám dá mobilní telefony, které se během roku naučíme používat. Zároveň to pomůže těm, co se po skončení studia plánují nastěhovat mezi mudly.

Já osobně jsem jen zaraženě seděla a hodnou chvilku jsem přemýšlela, jestli se mi to celé jen nezdá a já stále neležím doma, ve své posteli. Přeci jen by to dost vysvětlovalo - první ta záležitost s Malfoyem a teď tohle.

Nakonec, se ale moje šokovanost proměnila v nadšení. Mě samotnou mobil Hermiona naučila používat už o prázdninách po prvním ročníku, abychom spolu mohly snadněji komunikovat a já si tenhle mudlovský vynález zamilovala.

Ron se vyjeveně ptal Hermiony, co že to ten mobil vlastně je, Lenka zasněně hleděla do dálky, jako kdyby se nic nedělo a já jsem nevědomky stočila pohled k zmijozelskému stolu a to konkrétně k jistému blonďákovi, se kterým jsem se dnes srazila. Jeho výraz byl neutrální a nevypadalo to, že by si všiml, že ho pozoruju a tak jsem si ho začala detailněji prohlížet. Jeho rysy se přes válku změnily. Vypadal mnohem mužněji, mnohem víc sexy a přece v sobě měl stále cosi, co mi bylo dobře známé. Jeho bouřkové oči se najednou setkali s těma mýma. Cukla jsem sebou a odvrátila jsem zrak, ale jeho pohled na mě stále zůstal viset. Nervózně jsem se ošila a začala jsem nadávat sama sobě.