More than We Can See|HP fanfikce

1.

Procházela jsem chodbičkou vlaku a snažila se najít mé kamarády. Kde jen zase vězí? Povzdechla jsem si, když tu mi někdo poklepal na záda.

„Hermiono!"vypískla jsem a nadšeně jsem objala svou kamarádku.

„Madie, tak ráda tě vidím. Pojď zavedu tě do našeho kupé,"usmála se na mě.

Jen co jsme dorazily, nadšeně jsem objala Harryho i Rona a poté jsem se usadila.

„Páni, ty jsi primuska?"Zeptala se mě Hemiona a ukázala na odznak, připevněný na mé hrudi.

„Ehm, no jo," odvětila jsem trochu rozmrzele. Měla jsem odůvodnělé podezření, že mě profesor Kratiknot vybral úmyslně, za domněnky, že nebudu porušovat školní řád a chodit na noční výpravy, když budu součástí správy. To se ale krapet přepočítal. Ďábelsky jsem se pousmála, ale hned poté jsem se zarazila. Zvedla jsem se a rychlostí blesku vyrazila pryč, až za mnou vlály mé hnědé, na koncích zesvětlené, vlasy.

„Kam tak letí?"slyšela jsem za sebou ještě promluvit Rona a následnou Hermioninu odpověď, že musím do prefektského kupé.

Se zcela jistě zarudlými tvářemi jsem došla(nebo spíše doklopýtala, neb se můj zbrklý krok asi nazývat krokem nedá)ke svému cíli, když tu do mě někdo narazil a já jsem se svalila na zem.

„Jaký idiot,"zamumlala jsem a podívala se na člověka válejícího se na zemi jako shnilá hruška, stejně jako já. Urychleně jsem vstala a on stejně tak.

„Co si to dovoluješ?"zaútočil na mě Malfoy okamžitě.

„Já? To ty jsi do mě vrazil, ty peroxide,"vrátila jsem mu to. Byla jsem si jistá že v mých oříškových očích začaly tančit bojovné jiskřičky.

„Měla jsi mi uhnout, mám důležitější věci na práci než ty,"odvětil mi Malfoy, který by byl zcela jistě rudý vzteky, nebýt jeho bledosti.

„Jo a jaké? Spěcháš na focení do článku ,,Nejstupidnější lidé na planetě?"zeptala jsem se posměšně a přejela jsem ho pohledem.

Musela jsem uznat, že zmužněl. Pod jeho tričkem začaly rýsovat svaly a jeho tvář nabrala ostřejší rysy. Byl vlastně celkem sexy, když mě propaloval těma jeho bouřkově zelenýma očima.
Zavrtěla jsem hlavou a odolala jsem chuti vrazit sama sobě.

Madie? Nad čím to proboha uvažuješ? Vždyť je to Malfoy.
Ozvalo se mé podvědomí. To jo, ale pekelně sexy Malfoy.
Pořád je to Malfoy-ten Malfoy, upomínalo mě mé srdce
Tak a dost! Okřikla jsem sama sebe. Nebudu se přeci hádat sama se sebou kvůli takovém arogantnímu tupci.

„Tak zaprvé, kdyby takový článek existoval, zcela jistě bys byla na titulní straně."Odmlčel se natiskl mě ke zdi a opřel se o ni rukou tak, abych neměla prostor utéct. Cítila jsem jeho dech na svém obličeji a celé tělo mě začalo pekelně pálit. Jelikož byl o dobrých dvacet centimetrů vyšší než já, musela jsem zvednout hlavu, abych se mu podívala do očí.

„Za druhé, mířím do prefektského kupé, a za třetí, vím že jsem neodolatelný, ale když už se na mě nemůžeš vynadívat, alespoň to nedělej tak okatě."Ostře jsem se nadechla, byla jsem naštvaná sama na sebe. On se ode mě odlepil, provokativně na mě mrkl a vkročil do prefektského kupé.

Počkat...cože? Malfoy a primus? To snad není pravda. To že ve válce nenapráskal Harryho, ho ještě nedělá svatouškem. Povzdechla jsem si a s nevolí jsem vykročila za ním.

„Výborně, konečně jsme všichni, můžeme začít,"otočila se na mě Kathy, která to tady, jak jsem usoudila na základě jejího postoje, nejspíše měla všechno na starost. 

Lehce omluvně jsem se na ni usmála a zůstala jsem stát, protože ačkoliv bylo kupé velmi prostorné, jediné zbývající místo bylo vedle Malfoye, který mě propaloval pohledem.

„Madelyn Rose Carmenová, sedni si prosím,"požádala mě lehce rozlobeně Kathy a trhnutím jejího blond ohonu mi pokynula k volnému místu vedle Malfoye.

Pohledem jsem tikala mezi ní a Malfoyem, ale nakonec jsem si rozhořčeně sedla. Z vlastní nemilé zkušenosti vím, že s Kathy se nevyplatí hádat a už jen to, že mi řekla celým jménem, bylo špatným znamením. Jako jedna z mála si totiž dokáže prokázat svou, stejně tak dobře jako já, proto není dobré pouštět se s ní do rozepří.

„Tak dobrá, nejdříve vám řeknu pár základních informací a poté vám rozdám rozpis služeb...," spustila a já ji přestala poslouchat. Raději jsem se rozhlédla po lidech v kupé.

Seděli zde prefekti ze všech kolejí a všichni vypadali, že poslouchají výklad Kathy.
Z nijak blízkých tváří, mě upoutala jen ta, s křišťálově modrýma očima, které patřily mé kamarádce Allie Flayové, která byla v sedmém po-válečném ročníku, stejně jako já. Vlastně je jediným studentem ze Zmijozelu, se kterým se opravdu bavím. Dokonce se mnou i zcela sdílí můj názor na Malfoye.

Zamávala jsem jí a ona mi mé gesto s úsměvem oplatila.

Z náhlého pocitu, že jsem příliš nalepená na Malfoeye, jsem se pokusila co nejvíce namačkat na zeď a tím zvětšit na maximum mezeru mezi mnou a tím peroxidem, který naštěstí pozorně poslouchal, nebo se alespoň tvářil, že pozorně poslouchá.

Za dalších pár minut, které se táhly jako věčnost, Kath konečně skončila s výkladem a rozdala nám rozpis služeb.
Už jsem byla na cestě ven z kupé, přičemž jsem si ho zběžně pročítala. Měla jsem mít služby v  úterý od devíti večer do desíti a ve čtvrtky od půlnoci do dvou ráno.

„Počkat cože?!"vykřikla jsem přes celé kupé, díky čemuž se na mě ostatní pohoršeně podívali.

Byla jsem si stoprocentně jistá, že mi v očích opět zaplály jiskřičky hněvu.

„Jak to, že mám služby s někým ze Zmijozelu namísto s někým z mé koleje?"

„Protože McGonagallová si myslí, že by se teď po válce měli lidé z jiných kolejí mezi sebou více bavit. A jelikož nenávist mezi Zmijozelem a Nebelvírem je tak velká, že by se to asi nepřekouslo, bude vždy Nebelvír bývat ve dvojici s někým z Mrzimoru a Havraspár s někým ze Zmijozelu," vysvětlila Kathy.

„Ale já přece ty slizký hady taky nesnáším!"v tu chvíli mi bylo jedno, že zním jako malé děcko.

Hadi na mě vrhli opovržlivý pohled a moje tváře nabraly červený odstín.
Potom jsem se omluvně podívala na Allie a ta chápavě kývla. Až na pár výjimek taky zrovna nemusela lidi ze Zmijozelu.

Malfoy se na mě posměšně díval, ale poté mu úsměv zamrzl na tváři, když jsem mu ukázala že ve úterý máme služby spolu. Alespoň ve čtvrtek jsem měla být se Allie.

„Nebudu mít hlídky s někým, kdo má trvalé zatmění mozku,"řekl Malfoy vytočeně a vystřelil z kupé, jelikož vlak už zastavoval.

Já jsem také naštvaně vstala, v rychlosti objala Allie, slíbila jí, že se později uvidíme a vyrazila jsem z vlaku.

Venku jsem chvíli marně hledala moje milované zlaté trio, ale nakonec se na mě usmálo štěstí a stoupla jsem si bokem k nim, abychom počkali až pomine největší nával.

„Čau, Pottere,"houkl Malfoy a přátelsky Harryho poplácal po rameni.

Otevřela jsem pusu šokem a nechápavě jsem zírala na Malfoye. To je snad nějaká jeho nová provokace? Ale Harry a následně i Ron mu pozdrav oplatili. Dokonce i Hemiona se na něj usmála.

„To je snad nějaký vtip? Začínám si myslet, že jsem se místo do Bradavic vrátila do Trolovic. Malfoy je prefekt a vy se s ním tady bratříčkujete, i když to není tak dávno co byl vašim úhlavním nepřítelem. Jak se to proboha stalo?" pohlédla jsem na ně zmateně.

°
°
°
Ahojky, tohle je můj první pokus o to, něco opravdu splácat, tak budu ráda za zpětnou vazbu do komentářů nebo aspoň vote, ať vím, jestli má cenu pokračovat<3.