More than We Can See|HP fanfikce

6.

Seděla jsem namačkaná ve skříni a proklínala jsem samu sebe. Jak jen se mi povedlo dostat se do tak stupidní situace?
V pokoji se ozýval zvuk kroků, kdosi pravděpodobně otevřel nějaký šuplík a já se jen modlila, aby nikdo neotevřel právě tu skříň, ve které jsem se nacházela já. To bych se hanbou propadla-tedy v tom lepším případě. Pravděpodobně bych takové štěstí neměla a musela bych sama utíkat až do Krásnohůlek. Brali vůbec po začátku roku nové studenty? Měla bych doufat že jo, protože pokud by mě tady objevili, musela bych tam přestoupit. Možná pokud by to nevyšlo, mohla bych zkusit i Kruval, určitě by to nebylo...A dost. Zastavila jsem své hloupé myšlenky. Ještě jsem přeci měla naději, sic malou, ale ano.

Najednou v pokoji někdo zhasnul světla, usoudila jsem tak podle toho, že pohasl ten proužek, který mě osvětloval škvírkou ve skříni. Všechny zvuky začaly postupně utichat a tak jsem se snažila dýchat co nejtišeji, aby můj dech snad někdo nezaslechl.
Dobrá, teď už jen stačilo počkat pár desítek minut, nebo možná radši hodin a katastrofa byla zažehnána.

***
patnáct hodin před

Probudila jsem se do slunečného dne a poté co jsem trochu procitla, jsem se podívala na hodiny. Bylo teprve osm hodin a já tedy měla spoustu času, neb jsem nemusela na dvouhodinovku lektvarů, jelikož Křiklan minule vyhodnotil můj lektvar s Malfoyem jako nejlepší.
Trochu bych se divila, že jsem se sama od sebe probudila tak brzy, nevšimnout si bílé chlupaté koule, která se mi dobývala na postel. S úsměvem jsem si ji vzala do náruče a přitulila jsem se k ní. Stačilo jen nemuset strávit dvě hodiny ve společnosti Křiklana a svět byl hned růžovější.
To jsem ještě netušila, že právě tohle napomůže mé zkáze.

Zrovna jsem se chystala vyskočit z postele, když mi cinkl mobil. Měla jsem zlé tušení, že vím kdo to je, protože většina lidí, kteří mi mohli psát, už měla hodinu. Bohužel se mé tušení vyplnilo, byla to zpráva od onoho blonďáka ze Zmijozelu.

@ nejlepší, nejchytřejší, nejhezčí zmijozel🔥: Co takhle něco podniknout?

Protočila jsem nad tím očima a frustrovaně jsem zabručela. Přijmout Malfoyovy žádosti na sociálních sítích se ukázalo jako jedna velká chyba. Od úterý mi napsal asi už milion zpráv na tenhle styl. Ze začátku jsem ho odpálkovávala, no asi u desáté zprávy mě to přestalo bavit a tak jsem mu jen házela zobrazeno. A měnit tu stupidní přezdívku jsem taky přestala, poté co ji změnil asi po sté. Chystala jsem se ho opět ignorovat, když tu mě něco napadlo. Něco tak hloupého, že mě to dostalo až do té situace, kdy jsem se musela potichu krčit ve skříni...Kdybych jen tušila, že to může skončit tak špatně.

@ madelyn: když řeknu jo, necháš mě na pokoji?

@ nejlepší, nejchytřejší, nejhezčí zmijozel🔥: Pokud budeš chtít-o čemž pochybuju, vzhledem k tomu, že všichni chtějí trávit čas s mou dokonalou osobou.

@ madelyn: grrr...aby ses nedivil

@ nejlepší, nejchytřejší, nejhezčí zmijozel🔥: Chápu, že je těžké si to přiznat, ale nakonec to přijde. Za patnáct minut jsem u tebe.

Spadla mi brada. Cože? Vůbec nezmínil, že by se měla naše schůzka uskutečnit dnes, přesněji za čtvrt hodiny. Navíc jsem nechápala, jak se sem chtěl dostat. Pochybovala jsem, že přejde přes klepadlo, které občas hodnou chvíli zdrželo i ty nejchytřejší Havraspárské.
Napsala jsem mu jen tři otazníky, neb jsem neměla slov. Když si mou zprávu nezobrazil ani po pěti minutách začala jsem lehce panikařit a šla jsem se raději převléct, ačkoliv jsem pochybovala, že by se tady objevil a byla jsem toho názoru, že se jednalo jen o nějaký žert. Z vlastních zkušeností jsem ale věděla, že u Malfoye si člověk nikdy nemohl být jistý co udělá a nehodlala jsem riskovat, že by se tu zjevil a já bych byla jen ve spodním prádle a obrovském tričku. Proto jsem pro jistotu rozhodla chovat, jako by měl opravdu každou chvilkou přijít.