Me: Tvoji identitu...to přece víš
Tak strašně mě bolela hlava i žaludek. Řekněte mi, koho napadne se uprostřed týdne ožrat? Samozřejmě, že jenom mě a Namjoona.
Oba jsme si to jako zombíci se slunečními brýlemi vykračovali po chodbě a snažili se nikoho nezabít.
Věřte mi...bylo to opravdu těžké.
Prvních pár hodin jsem přežil, ale po páté hodině jsem si musel na chvilku odskočit na záchod. Strašně mě třeštila hlava. S bolestným zaskuhráním jsem se posadil na podlahu a hlavu si opřel o stěnu kabinky. Myslel jsem, že každou chvíli usnu.
Najednou jsem uslyšel kroky. Byli opravdu tiché, jakoby snad patřili zloději, ale přesto jsem si nedovolil otevřít oči. Nějak jsem tušil, že je to on.
Dveře mojí kabinky se otevřeli a já na svých očích ucítil jeho dlaně. Měl je tak strašně vyhublé a přitom měkké.
Zamknul dveře, sedl si za mě a zavázal mi kolem očí nějaký šátek.
Připadal jsem si jako hadrová panenka, což jsem vlastně taky byl.
Dotýkal se mě, jako bych se měl každou chvíli rozpadnout.
Posadil si mě čelem k sobě na klín a přitáhl si mě do objetí. Nijak jsem se nebránil, jen jsem zkrátka a dobře držel. Neměl jsem na to sílu.
Najednou jsem na tváři ucítil jeho rty.
,,Celý hoříš." špitl a jeho stisk se kolem mého těla zpevnil.
Musel jsem se nad tím pousmát. Takže si k jeho vlastnostnostem připisuju i starostlivý.
,,A ty jsi moc hubený." oplatil jsem mu stejnou mincí a rukama sklouzl po jeho bocích. Byl tak strašně kostnatý.
,,To s tvými rodiči mě moc mrzí. Je úžasné, že to všechno neseš tak dobře.
Chtěl bych být jako ty."
Najednou jsem u ucha zaslechl jeho smích. Nic krásnějšího jsem v životě neslyšel. Rozcuchal mi vlásky a chytl mou bradu mezi palec a ukazovák.
,,Hloupost Tae...to já bych chtěl být jako ty. Jsi chytrý, zábavný, odvážný, nesobecký, bezelstný...
Mám se od tebe co učit, prcku."
Cože?! S hranou naštvaností jsem ho plácl do stehna. I to měl strašně hubené. ,,Neříkej mi prcku! Vsadím se, že bych tě přepral a...ííí!"
Ani jsem to nestačil doříct a cizinec mě shodil pod sebe na zem. Posadil se na můj pas a znemožnil mi pohyb jak rukou, tak nohou.
Tohle nebylo fér, vždyť nevidím!
,,Opravdu Tae?" ozval se nade mnou smích a já uraženě nafoukl tváře.
Ten hajzlík si se mnou jenom hraje!
Uvolnil jsem ruce z jeho sevření a opatrně ho chytl za tváře.
,,Máš tak strašně jemnou pleť. Vždyť to je biologicky nemožný!"
,,Třeba mi to jednou řekneš do očí."
,,Třeba."
