Roh oznamující poplach protrhnul ticho panující v síních lesní říše. V kasárnách začalo být rušno. Vojáci si brali své zbraně a byli plně odhodláni ubránit své království. Překročení jejich hranic bez předešlého ohlášení brali všichni velmi vážně. I mladý velitel stráží si doplnil do toulce šípy a obočí měl stažené obavami. Zpráva, kdo narušil jejich území, se do podzemních síní nedostala, a tak nebylo divu, že to dělalo starost nejen veliteli, ale i jeho vojákům.
Téměř bleskovou rychlostí se začali přesouvat k východní hranici království.
Po chvíli spatřil narušitele území. Byla to lidská dívka v otrhaných šatech, která se krčila u skály. Na první pohled velitele zaujala. Snad to bylo kvůli situaci, ve které se ocitla, nebo kvůli jejím ohnivě rudým vlasům, které jí ve vlnkách spadaly až k pasu. Kolem ní stál houf smějících se skřetů a ona neměla sebemenší šanci jim uniknout. Nevšimla si elfích bojovníků, a tak se sama chtěla chopit poslední šance na svou záchranu. S obyčejnou větví v ruce se po jednom z nich ohnala. Velitel nechápavě pokroutil hlavou nad její bláhovostí.
,,Dar (vyčkejte) , " promluvil velitel a natáhl tětivu luku.
Jeden ze skřetů se ušklíbnul a elf ihned zamířil na něj. Když se skřet rozběhnul s mečem napřáhnutým k ráně, dívka větev upustila a skryla svou tvář za paže. V tu chvíli velitel vypustil smrtící střelu, jenž neminula svůj cíl a skřet se poroučel k zemi. Byl příliš blízko rusovlásky a svým mečem ji při pádu zasáhnul do boku. Vykřikla bolestí a v pase se jí začala objevovat rudá skvrna, která se rychle zvětšovala. Dívka v křečovité bolesti stála a celá se třásla. Elf okamžitě opustil svůj úkryt a vydal se k zraněné dívce. Jeho vojáci se postarají o zbytek skřetů, tím si byl jistý, neboť svou střelou jim dal znamení k útoku.
Dívce se pomalu klížila víčka a začal se s ní točit svět. I bolest pomalu ustupovala a měnila se v otupělost. Pomalu odcházela, to věděli všichni přítomní. Ztráta krve byla vysoká. Podlomila se jí kolena, ale na zem nedopadla. Sevřely ji pevné paže elfa a ona pohlédla do jeho zvláštních modrošedých očí, které byly jako obloha za soumraku. I on koukal do jejích zelených smaragdů, které se však po chvíli zavřely a tělem mu proběhlo podivné jiskření, které ustalo ve chvíli, kdy se její oči zavřely.
---
Po dlouhé době vás zdravím u nového příběhu. Pro mě je spíše staronový. Objevila jsem ho po pár letech rozepsaný a přišlo mi jako veliká škoda ho nevydat.
Tak snad se vám bude líbit toto milostné dobrodružství ze Středozemě.
Užijte si čtení.
Marrta20
ČTEŠ
Až za hrob
FantasyKdyž mladý elfí důstojník objeví zraněnou lidskou dívku, vůbec nepomyslí na to, co mu její přítomnost přinese. Ponořte se se mnou do tajů Středozemě. Objevte se mnou neobvyklou lásku arogantního elfa a laskavé lidské dívky, která překoná i ty největ...
