❌ Narodili se zkažení

41.kapitola - Dcera své matky

Ples byl zrušen. A to z důvodu záhadného vytopení druhédo patra.
To by tolik nevadilo, kdyby tam nebyly záchody a kdyby se voda neocitla i v části domu, kde se tančilo.

Takže všichni byli po kotníky mokří a já si našla důvod proč jsem celá mokrá. Spadla jsem. Což nikoho nepřekvapilo a nikdo mě z ničeho nepodezíral. Až na Siriuse Blacka, který si mě měřil podezíravým pohledem. A taky Filipa.

Zrovna jsem ležela v posteli a obklopena tmou jsem přemýšlela nad tím, kolik modřin mám za radu "řiď se radami ostatních", když někdo zaklepal na dveře.

,, Spím. " řekla jsem osobě, která se chtěla vetřít do mého pokoje.

,, Mám pomeranče a misku s rozpuštěnou čokoládou." ozval se Filip.

Sedla jsem si a skousla jsem si ret.

,, I s Karamelovým drinkem. "řekl.

Spustila jsem nohy z postele, došla jsem ke dveřím a odemkla jsem je.

Podívala jsem se na něj skrz malou škvíru co jsem udělala.

,, Vlastnoručně dělaný. " zeptala jsem se a on se jen usmál.

Dveře jsem otevřela dokořán. Filip vstoupil dovnitř a podnost, který měl s sebou dal na postel a já zavřela a sedla jsem si.

Poklepala jsem vedle sebe, aby si sedl taky.

,, Pořád máš na sobě šaty?" zeptal se.

,, Evidentně." zahučela jsem a vzala jsem si kus pomeranče a namočila jsem ho do čokolády.

,, Jak to že si to pamatuješ? " zeptala jsem se ho.

Jen se usmál.
,, To jak jsi ve svých šesti letech poprvé ochutnala pomeranč s čokoládou a pak měsíc svou matku otravovala s tím že chceš ještě i když jsi věděla že nikdy podruhé ochutnat nedostaneš? To se zapomenout nedá, protože to bylo poprvé a naposled co jsem tě viděl, jak ti z očí teče voda. "

,, Poprvé to nebylo. Jen si to nepamatuješ, protože jsem se to do třech let odnaučila."
,, A jak to že si to pamatuješ ty? " zeptal se.
,, Protože si to patuju." odbyla jsem ho a vzala jsem si hrníček s karamelem a napila jsem se.

Do pusy jsem si narvala další pomeranč s čoládou a když jsem si všimla jak se na mě můj starý známý dívá, s plnou pusou jsem zahuhlala: ,, Fo je?"

Neodpověděl a dál pozorně zkoumal můj obličej. Pak se dostal k očím do, kterých se dlouze zadíval. Polkla jsem a pohled mu oplácela.

Své oči jsem přivřela, ale on mě stále pozoroval.

,, Tak co je?" zeptala jsem se trochu netrpělivě.

Nic.

,, Filipe?"začínala mi docházet trpělivost.

,, Komu jsi ublížila?" zeptal se najednou.
,, Co? " zeptala jsem se zas já jeho nechápavě.
,, Ptal jsem se komu jsi ublížila?"
,, Nikomu? " odpověděla jsem otázkou.

Zase si mě změřil.

,, A proč jsi byla mokrá?"
,, Spadla jsem? " opět jsem odpověděla otázkou.
,, A to ti mám věřit?"
,, Jo? "

,, Zatraceně Mel! " pvzdechl si a rukou si prohrábl vlasy. Pak dodal: ,, A nedělej jako že tu přezdívku nesnášíš. Moc dobře vím že radši jméno Mellanie než Soňa."

Němě jsem otevřela ústa.
Zatraceně, jak tohle ví? Nikdy jsem to nikomu neřekla.

,, Tak mi řekni co jsi provedla."

To mě naštvalo.

,, To co jsem na plese dělala a nedělala, tě nemusí zajímat! Nikdo z vás mi nechce pomoc, tak si zařizuju věci zama! Práva vědět, jste se všichni vzdali, když jste se rozhodli se na všechny vykašlat!" křičela jsem šeptem na jediného člověka co mi zbyl.

,, A teď táhni, nebo tě prokleju do minulosti a to tak aby jsi se nikdy nemohl vrátit. "
,, Dělej. " zasyčela jsem když se nehnul, ale nopomohlo to.
,, Mám ti to vysvětlit ručně?" zeptala jsem se.

Stále se nehnul a pořád se díval na stejné místo jako před chvílí.
Otočila jsem se abych viděla co je o tolik důležitějšího než zbytek života strávený v době Velkého třesku nebo s dinosaury.

Stál tam Regulu s Blacke.

,, Co je?" zeptala jsem se jedovatě.

,, Co máš vlastně v plánu?" zeptali se zároveň a poprvé za dobu co jsem je znala to vypadalo jako že stojí na stejné straně.
,, To vás nemusí zajímat a ty, " otočila jsem se zpět na Filipa, ,, padej."

Konečně se zvedl a došel ke dveřím. Ještě jednou na mě pohlédl. Uviděl můj rozzuřený výraz a věděl že ten mluvil za vše. Tak tedy odešel.

,, Proč jsi ho vyhnala? " zeptal se Regulus.
,, Protože strkal nos do věcí, do kterých mu nic není. A tobě taky není nic po tom koho vyháním a koho ne."

Black byl dávno pryč. Jeho bratr zavřel dveře.

,, Proč se ptal na to komu jsi ublížila? " zeptal se na rovinu.
,, To tě nemá co zajímat. "
,, A proč ne?"
,, Protože to není tvoje věc!"
,,Jsi kamarádka. Je to. Moje věc."
,, Ne... " zasmála jsem se tak falešně a tak ironicky jak to jen šlo, ,, Není to tvá věc a nemusíš se o to zajímat. A jesli nezmizíš rychlostí blesku, tak tě zmučím z podoby. "

,, Vyhrožuješ mi? "
,, A co když ano? " zeptala jsem se přidrzle.
,, Ne. "
,, Chceš se vsadit. "
,, To neuděláš." zašeptal.
,, Crucio. " zašeptala jsem.

Regulus se skácel na zem v bolesti. Viděla jsem na něm jak moc se snaží nekřičet.

Po chvíli jsem jeho bolest ukončil. Ležel přede mnou na zemi a těžce oddechoval.

Cítila jsem se divně. Nikdy jsem nemučila někoho koho bych mohla považovat za "kamaráda".

Byl to pocit co se mi vůbec nelíbil. Cítila jsem jak se mi tlačí voda do očí a hrudník se mi stahuje.

Pomalu jsem se nadechla a vydechla.
,, A teď buď tak laskav a zmiz. "

Regulus se opatrně zvedl. Ve tváři měl stále bolestný víraz, ale já ten svůj kamenný nezměnila.

,, Proč?"

,, Protože můžu. "