Camp [Marcus&Martinus CZ]

☁2☁

„Nástup,“ ozve se najednou píšťalka zvenku.

„Tak jdeme,“ pobídnu holky a vyjdeme z chatky a vydáme se na hřiště, kde se nástup koná. Je nás tady asi třicet. Tam uprostřed toho všeho stojí jeden černovlasý kluk a dva blonďáci.
„Holky, kdo je kdo?“ zeptám se, „sestra mě to sice učila, abych se tady neztrapnila, ale já ji poslouchala jen na půl ucha.“

„Ten vyšší napravo s tím culíčkem je Marcus a ten menší nalevo je Martinus. Ten má nad rtem znamínko,“ ochotně mi vysvětlí Jennie. Jak jsem od holek zjistila, nejvíce šílená fanynka z naší chatky.

„Takže ahoj, vítáme vás tady na MMers campu v Oslu,“ ozve se nadšený jekot, „jak už asi víte, tento camp je zaměřen na hudbu, zpěv a tanec,“ opět se ozve, jak moje mamka říká davové šílenství. Jen nad tím protočím oči.
Blonďák s tím culíčkem, tuším Marcus to je zvedne ruku ve znamení klidu a pokračuje.
„Předpokládám, že představovat se nemusím, ale pro jistotu. Já jsem Marcus a toto je Martinus. Dnes začneme tím, že si vás rozdělíme do týmů. Jsme tady tři vedoucí a hlavní vedoucí. To je tady Daniel,“ ukáže na staršího, mile vypadajícího pána.
„Daniel vám potom večer u večeře řekne pravidla, která se tu budou dodržovat a organizační věci,“ dořekne a řeč převezme jeho dvojče.

„A teď už k týmům. Jak už tady Marcus řekl, jsou tady tři vedoucí. Já, můj bratr a Jack,“ ukázal na černovlasého kluka, který odhaduji, je starší než ti dva.
„A teď už ty týmy. Takže se mnou v týmu je Jennie Lorenc, Lily Alonso, Eleanor Regner, Diana Atwood“ dál jsem neposlouchala, protože jsem slyšela jen nadšené hlasy holek. Ani jsem nezaregistrovala, že Marcus už říká svůj tým. Z tranzu mě probral aż jeho hlas, říkající moje jméno.

„Casey Alonso,“ zvednu se ze země a vydám se k němu. Usmál se na mě.
Pokusila jsem se usmát taky, ale myslím, že z toho pokusu vznikl spíš škleb. Nad tím pokusem jsem se jen uchechtla. On se na mě nechápavě podíval, ale já ho ignorovala a stoupla si k ostatním holkám.
Po rozdělení týmů nadešel čas, aby jsme se v týmu seznámili.

„Ještě jednou ahoj,“ usměje se na nás, „představíme se navzájem. Každý řekne jméno, věk a něco o sobě,“ vysvětlí.
„Tak já začnu. Ahoj, já jsem Marcus, což předpokládám všichni víte, když jste tady. Je mi sedumnáct a baví mě zpěv, tanec, fotbal a otravování mýho, jak s oblibou říkám mladšího dvojčete,“ všichni se zasmějí, až na mě. Nechápu, co je na tom vtipnýho. Já taky ráda prudím svou mladší sestru.
„No a teď další. Co třeba ty?“ zeptá se. Do háje, on si sednul vedle mě.

„Ahoj, jsem Casey. Je mi šestnáct. Mám ráda hudbu a vše okolo ní, ale neumím zpívat. A NEJSEM fanynka,“ zakončím svůj proslov.

„A můžu se zeptat, proč tady teda jsi?“ zeptal se mě ten blonďák.

„Noo...Jsem tu se setrou, která je v týmu tvýho bratra, ona totiž je fanynka, ale mamka by ji sem samotnou nepustila. Jsme totiž z České Republiky,“ odpověděla jsem mu.

„Aha,“ zatvářil se překvapeně, i když to podle mě musel vědět, protože to požadovali v přihlášce.
Po seznámení jsem se odebrala di chatky. U Marcuse v týmu jsem z naší byla sama. Holky byli všechny u Martinuse.

„Tak povídej,“ přiřítila se ke mně Jennie.

„A co?“ nechápavě jsem se na ni podívala.

„No Marcus. Jakej je?“

„Já nevím. Je mi to úplně volný. Uznávám, jejich písničky se mi stále hodně líbí, ale nejsem vlezlá, jako skoro všechny holky tady.“

„Počkej, ty jsi byla jejich fanynka?“ zeptala se překvapeně El.

„Jo, asi před třema rokama jsem byla velký MMer, ale nikdy mě nezajímalo, jak kdo z nich vypadá a kdo je kdo, ale skončilo to jako obvykle,“ smutně jsem si povzdechla.

„A proč jsi přestala být,“ zeptala se pro změnu Diana.

„To je šložitý a dlouhý příběh,“ odpovím.

„A my ho jako tvoje kamarádky z naší super party chceme slyšet a pomoct ti,“ řekla El. Jen jsem si povzdechla.

„Hádám, že mi jinak nedáte pokoj, že?“

„Hádáš správně,“ zasmála se Jennie.
Jen jsem nad tím pokroutila hlavou, nadechla se a vyklopila jim celý příběh.

„Páni. To nám je líto,“ řeknou všechny zároveň a přitáhnou si mě skupinového objetí.

„Holky, jestli mě omluvíte, se půjdu projít. Potřebuju si urovnat myšlenky a vyčistit hlavu,“ odtáhla jsem se a vydala jsem se z chatky.
To bych ale nebyla já, kdybych do někoho po cestě nevím kam nevrazila.

Doufám, že se líbí a že jste měli hladký rozjezd ve škole :)