Camp [Marcus&Martinus CZ]

☁4☁

„No konečně. Kde jste byli?“ přivítal nás, dalo by se říct i mile Daniel.

„Omlouvám se, zapoměli jsme na čas,“ omluvila jsem se.

„Po večeři přijďte oba za mnou do mé kanceláře, promluvíme si o vašem trestu,“ řekl přísně Daniel.

„Ne, Casey za nic nemůže. To já ji vzal k jezeru a neřekl jsem jí v kolik je večeře,“ řekl Marcus.

„To je dobrý,“ položím mu ruku na rameno.

„Takže po večeři oba u mě v kanceláři. A teď se běžte posadit,“ každý jsme se vydali na své místo.

„O co jsem přišla?“ zeptala jsem se holek, kdy jsem si sedla na svoje místo.

„Vůbec o nic, teda pokud nepovažuješ za důležité, že budíček je o třičtvrtě na osum, rozcvička v osum a večerka potom v deset,“ řekne se smíchem El.

„A co jste prosim tě dělali, že jste zapoměli na čas?“ zeptá se Dan.

„No, vrazila jsem do něj, když jsem odcházela,“ pokrčila jsem rameny.

„To ti nevěřím,“ podívá se na mě Jennie.

„Tak nevěř, já nemám důvod ti lhát,“ odpovím jí a vydám se k výdejnímu okénku pro jídlo. Po té, co dostanu něco, co je podle těch lidí tady jídlo se vydám zpátky za holkama.

„Casey, jestli se zlobíš, tak promiň. Nechtěla jsem tě urazit,“ omluví se Jennie.

„To je vpohodě. Jen mě mrzí, že jsi mi nevěřila,“ usměju se a pustím se do večeře. Na to, že to vypadalo tak příšerně, mi to docela chutnalo.
„Holky, tak já jdu za tím Danielem,“ řekla jsem, když jsem dojedla večeři a odnesla talíř.

„Tak zlom vaz,“ popřeje mi El.

„Ale ne doslova, chceme totiž vědět, jak to dopadne. Jsme přece tvoje kamarádky,“ dopoví Diana.

„Spolehněte se holky,“ řeknu a vydám se do kanceláře.
Zaklepu a po vyzvání vstoupím. Marcus už tady je taky je.

„Výborně, už jsme tady všichni,“ začal Daniel, „asi víte, proč tady jste,“ pouze přikývneme. „Takže, promluvme si o vašem trestu.“

„Já to vezmu za Casey. Ona za nic nemůže,“ řekl Marcus.

„Ne Marcusi, můžu za to taky. To já do tebe vrazila. Kdybych do tebe nevrazila, tak by jsi mě nevzal k jezeru a nezapomněli bychom na čas,“ hájím se.

„Dobře, budute mít teda trest oba,“ ukončil hádku Daniel.

„A co to bude za trest?“ zeptali jsme se s Marcusem zároveň.

„Uklidíte celý tábor, plus ještě emm...,“ podívá se k sobě do složek, „aa výborně, vy jste spolu v týmu, takže budete mít na starost jeden den program. Vymyslíte nějaké hry. Je mi jedno, který den to bude, jen ve středu se jde do města,“ dokončil Daniel.

„Program na celý den?“ zeptal se pro upřesnění Marcus.

„Ano. Můžete jít,“ propustil nás Daniel.

„Casey, já se ti hrozně moc omlouvám,“ začal se omlouvat Marcus, když jsme vyšli ven.

„Marcusi, to je vpohodě. Můžu si za to i sama,“ uklidnila jsem ho, „ale jaký uděláme ten program?“

„Nevím,“ řekl Marcus a zahleděl se do dálky.

„Tak musíme něco vymyslet,“ podívám se na Marcuse, který pořád upřeně něco pozoroval.
„Halóó, země volá Marcuse,“ zamávala jsem mu rukou před obličejem.

„Eee...cože?“ úplně se mojí ruky lekne, „co jsi říkala?“

„Že musíme něco co nejdřív vymyslet, ať to máme z krku.“

„Myslím, že mám nápad,“ odpověděl mi a záludně se usmál.

Nová kapitola je zde.
Měla bych se pochválit, jsem nějak moc aktivní :)
A protože vás mám ráda, tak jsem tu kapitolu doopravovala a dopisovala v ruštině, protože práci, kterou jsme měli zadanou už jsem měla hotovou :)
Tak snad se líbí :)