Afephobia |H.S.FF|AU

»3« Fairy-Tale

Ahoooj! Tak zase ležim v posteli a jsem na mobilu a šeredně se nudim, tak jsem si řekla, proč nepřidat, že?

Nevím jak dlouhá část bude snad dost, já to fakt nepoznám, protože iPhone neudává počet slov... až budu unavená, tak ti prostě přidá, že?

Nebudu se tady dál rozkecávat, doufám, že se bude líbit. :)

•firefly•

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••

» Nina's point of view«

Přetočila jsem se na bok a nespokojeně jsem zamručela. Už zase jsem nemohla usnout. Od včerejšího setkání s Harrym, jsem ho měla plnou hlavu. Včera jsem usla až úplným vyčerpáním a dnešek vypadal, že dopadne stejně.

S dalším zavrčením jsem ze sebe stáhla deku a rukou hmátla po mobilu, který se právě nabíjel. Hmatem jsem našla tlačítko zamykání a zmáčkla ho. V tu chvilku mě osleplo světlo.

„ Doprdele! " Naštvaně jsem zaklela. I když mám jas nanejníže, světlo mě připravilo o zrak na několik sekund.

Když se mé oči vzpamatovaly, vytočila jsem známé číslo. Tedy, ne tak známé, ale osvědčené.

Po chvilce pípání byl hovor přijat.

'Nino, víš kolik je hodin?' Z telefonu se ozval chraplavý hlas. Při jeho zvuku jsem se pousmála.

,, Vlatně ti netušim." Hlas si povzdechl.

'00:00, něco si přej.' Zasmál se. Dětinsky jsem zavřela oči a v duchu si zašeptala přání.

,, Hotovo."

' Super a teď, proč voláš uprostřed noci v dobu, kdy normální člověk dávno spí?' Povzdechla jsem si.

,, Nemůžu usnout." Zamumlala jsem.

' No ale s tím se dá něco udělat.' Řekl už docela emeegicky.

,, Co chceš sakra dě-" Z druhé strany se ozvalo pípání. Zakňučela jsem. Ale neměla jsem to Harrymu za zlé. Kdy by si se mnou chtěl uprostřed noci povídat, že?

Ačkoli moje nespavost byla vlastně jeho zásluha, nemohla jsem mu nic zazlívat. Vynadala jsem si, že mě vůbec napadlo mu volat. Znám ho dva dny! Nyní už tři.

Opět jsem si lehla a zavřela oči, spánek se ale stále nedostavoval.

Najednou se ozvalo ťukání na okno. Oči jsem znovu otevřela a zrak upřela na původce zvuku.

Za oknem stála vysoká postava, kterou jsem díky světlu pouliční lampy okamžitě poznala. Zvedla jsem se a přešla k oknu, které jsem otevřela. Harry rychle vlezl dovnitř.

,, Co tu děláš?" Pousmál se.

,, Říkala si, že nemůžeš spát, tak jsem tu." Nevěřícně jsem zakroutila hlavou.

,, Myslela jsem, že mě pošleš do háje, ne , že za mnou přijdeš." Pokrčil rameny.

,, Co sis přála?" Cítila jsem, že rudnu.

,, To se neříká, protože by se to nesplnilo." Pravdou bylo, že se mé přání splnilo. Stál tady přede mnou a usmíval se, jako by se nechumelilo.

,, Tak fajn." Prohlédl si mě. Výhled to asi nebyl nijak záživný. Pokoj osvětlovala jen pouliční lampa u domu.

,, Neříkala si, že spáváš nahá." Znovu jsem cítila, jak se mi do tváří hrne krev. Naštěstí to nebylo vidět.

,, Přišel si, aby sis mě obhlídnul?" Zaškelbil se.

,, To taky, ale hlavně jsem ti přišel zazpívat ukolébavku."

,, Tak to si hodný." Stále si mě zvědavě obhlížel. Sklonila jsem pohled ke svým bosým nohám. Na sobě jsem měla pouze dlouhé tričko dosahující do půli stehen a kalhotky.

,,No nic, jdeme na to." Usmál se a kývl k posteli. Rychle jsem si zalezla pod peřinu. Rukou jsem poklepala na místo kousek ode mě.

,, Nebude ti to vadit?" Pokroutila jsem hlavou.

,, Ne, technicky vzato se mě nedotkneš. Je mezi náma peřina."

,, Eh dobře. Tak co chceš slyšet první? Pohádku nebo ukolébavku?" Zasmála jsem se. Částečně nad tónem, jakým to pronesl a částečně nad bizardností situace.

,, Nejdřív pohádku." Špitla jsem.

,, Tak jo. Bylo nebylo, za sedmero řekami a sedmero horami ,žila,byla jedna princezna. Byla krásná jako růže a měla srdce ze zlata. Všichni ji měli rádi, protože každému pomohla a poradila.

Jednou, když si vyrazila na procházku po lesích, potkala mladíka s flétnou. Když se ho zeptala, co dělá v královských lesích a proč ho nezná, odpověděl, že se ztatil. Dívka se mu rozhodla pomoci a tak ho doprovodila až do zámku.

Cestou si hodně povídali a on se do ní bezhlavě zamiloval. Ona na tom nebyla stejně.

Jakmile dorazili do zámku, dala mu práci zahradníka, aby si ho udržela blízko sebe. Denodenně se spolu scházeli a trávili čas v zahrádách. Mladík jí hrával na flétnu nebo jen zpíval.

Jednoho dne však na smluvené místo nepřišla a chlapec dostal strach.

Začal se vyptávat až konečně dostal odpověď.

Dívku unesl zlý čaroděj jménem Strach. Mladík slíbil králi, že ji najde a přivede zpět a král mu za to slíbil její ruku.

I vydal se hoch křížem krážem světem a hledal a hledal, až svou milou konečně našel. Byla vězněna v zámku toho čaroděje.

Jakmile ten mág zjistil, kdo stojí před jeho hradbami zjevil se mladíkovi.

Mladík řekl, že udělá všechno, aby získal princeznu zpět. Strach se mu vysmál. Prý, že princezna s ním nebude chtít odejít.

Chlapec nevěřil a trval na tom, že ji musí vidět. Čaroděj mu vyhověl a zavedl ho k sobě.

Jakmile princezna mladíka spatřila, rozplakala se a rozklepala. Nechtěla, aby se k ní přiblížil.

Hoch se divil proč. Na to dostal odpověď. Čaroděj z něj udělal princezninu noční můru. Dal mu den na to, aby ji přesvědčil ať s ním jde domů. Pokud se mu to povede, může si ji odvést. Pokud ne, promcezna zůstane navěky.

Mladík celé hodiny hledal řešení. Mluvil na ni, prosil ji a sliboval, ale nic nepomohlo. Dívka na něj zírala s děsem v očích. Poté ho ale přece jen něco napadlo.

Začal jí vypravovat. O jejich setkáních a dnech strávených spolu. Každým dalším slovem se děvče bálo méně a méně.

Nakonec jí zazpíval píseň, kterou pro ni složil a ona si konečně vzpomněla.

Když se dalšího dne zjevil čaroděj a viděl, že se princezna nebojí, nemohl udělat nic jiného, než ji pustit.

Princezna se s mladíkem vrátila domů." Pousmála jsem se. Harryho hlas byl klidný a tichý.

,, A žili šťastně až navěky?" Zašeptala jsem.

,, To mi řekni ty. Mladík ji jen zbavil strachu tím, že jí připomenul pravdu. A dokázal jí, že není vše jak se zdá. A hlavně to nevzdal."

,, Tahle pohádka byla určená jen mě, že ano?" Věděla jsem, že se usmál.

,, Taky těm vysvobodím,"zašeptal.