Afephobia |H.S.FF|AU

»7« And you will, I promise

Halloooooo!! Tak jsem tu ještě jednou a s Afephobií ;) dnes jsem dokončila F#ck your body a pomalu se vrhnu na dokončení IHEAY.... musim dát ty povídky nějak dohromady, tohle moje šílený přidávání je na svěrací kazajku :)
Tákže :)€)
Asi jste si všimli ( ti co čtou FYB), že jsem přidala neew story :) jmenuje se to My owner ( možná už jsem se zmiňovala ... Ach ten Alzheimer) a je to little bit bdsm ... Spíš jen BD ( bondage & discipline) tak pro ty perverznější :))
Tak a teď už za Ninou a Harrym :)
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
»Harry's point of view«
Nina se nadechla a začala mluvit.
,, Před několika rokama mě unesli. Drželi mě 'jen' měsíc, ale za tu dobu se u mě vystřídalo tolik různých lídí.
Bylo mi asi 14 a já byla vyděšená. Netušila jsem, co se stalo. A proč. Později jsem se dozvědela, že se táta s někým nepohodl a tohle byla pomsta. A naši se odstěhovali. Do péče mě dostala sestra.
O to ale nejde. Když jsem se konečně vrátila, byla jsem jiná. Odtažitá. Bála jsem se všech a všeho a nesnesla jsem ani přítomnost cizí osoby. Už je to pryč, ale tohle zůstalo. Vždycky.. když si vzpomenu na tu dobu, jak se mě každý dotýkal. A bylo jim jedno, že mi ubližují. Jeden mi dal facku,když jsem křičela, další mi málem zlomil ruku , když mě vedl po chodbě.
A od té doby se bojím. I letmé doteky mě bolí. Ale všechno je v mojí hlavě. Nikdy jsem nenašla způsob, jak se toho zbavit. Už pomalu zvládám pohlazení po ruce od Darii, ale to je všechno.
Nechci se bát. Ale není nic, co by pomáhalo." Umlkla. Pohledem skenovala tyrkysovou teď před sebou. Oči se jí třpytily.
,, Je mi to líto." Špitl jsem. Kývla.
,, Já vím. Pojďme řešit něco veselejšího." Nahodila úsměv. to donutilo usmát se i mě.
,, Film?" Zeptal jsem se.
,, Jakej?"
,, Co třeba Něco jako komedie?" Pokrčila rameny.
,, Fajn."
***
,, Nee?" Otočila se na mě. Zamrkala svýma karamelovýma očima a já na chvilku oněměl. Až když mi pískal před obličejem, vrátil jsem se zpět do reality.
,, Co je Harry?" Prohlížel jsem si její tvář.
,, Chci něco zkusit, zavři oči." Cvílu váhala, ale nakonec poslechla.
Opatrně jsem natáhl ruku k její tváři. Chtěl jsem se jí dotknout. Už tak dlouho.
Obejmout ji. A především políbit. Všechno to byly ale téměř nesplnitelné sny.
,, Musíš mi věřit." Zašeptal jsem.
,, Já- věřím ti." Vydechla. Svou ruku jsem přiblížil k její líci ještě víc. Skousl jsem si ret a konečně ji pohladil. Oteřela oči a ucukla.
,, Promiň." Řekl jsem rychle a ruku stáhl. Usmála se.
,, Udělej to znovu." Nechápavě jsem se na ni podíval. Když Kývla poslechl jsem. Znovu jsem ji pohladil po tváři a prsty přejel až k jejím rtům. Polkl jsem. Tahle chvíle mě stála veškeré sebeovládání.
Bylo těžké se jí nedotýkat, když to byla jediná věc, po které jsem toužil. Byla tak strašně nádherná a ani si to neuvědomovala.
Pod mým dotykem se zachvěla.
,, Už jsem úplně zapomněla jaké to je. A že to nebolí. Chci se přestat bát."
,, A taky přestaneš. Slibuji."