Girl Of Creepy Boys ✓

4..

Trhla jsem sebou a vzbudila se. Míša zmizela. Začala jsem panikařit, ale všimla jsem si papírku na nočním stolku. Vzala jsem ho do ruky 'Šla jsem brzo ráno domů, takže se nemusíš o mě bát. Odpoledne se u tebe zase stavím. -Míša'. Oddychla jsem si a položila papírek zpátky, kde ležel. Vstala jsem a šla do obýváku. Sedla jsem si na gauč a pustila televizi. Akorát dávali zprávy 'Dobré ráno všem, vítejte u dnešních zpráv. Předevčírem byl zabit mladý muž z vysoké školy Richard Nick Johnson. Byl pobodaný a měl useknuté všechny končetiny včetně hlavy. Policie pátra po vrahovi. Není teď známo, zda se jedná o masivního vraha či psychopata. Včera byla též vražda. Byli zabiti 3 mladí muži též z vysoké školy. Jedná se o kamarády Richarda Nicka Johnsona. Byli stejnou smrtí zavraždeni a vykucháni. Policie trpělivě hledá pachatele...-'. Ukázali fotky jak vypadali ti čtyři kluci. Málem se mi zatajil dech. To je ten kluk, co mě šikanoval a jeho parta! Začala jsem panikařit a znervózněla jsem. Běžela jsem do pokoje pro mobil a vyťukala Míši číslo.

M : „Ano?”
Já : „Míšo, podívej se na televizi. Dávají tam ty-..”
M : „Jo, taky jsem to viděla..”
Já : „Chápeš, že to jen ten kluk co mě šikanoval a jeho parta!?”
M : „Já vím, ale nezasloužili se potrestat takhle..”
Já : „Hah! Takhle jsem si to přectavovala!”
Co to semnou je?.. Míša mě teď bude mít za blázna.
M : „..Myslíš to doufám teď ze srandy..”
Já : „Jasně, že jo. To bych nebyla já ne? Heh..”
M : „Tak určitě..Hele nechceš jít k nám na oběd? Dívala jsem se do tvé lednice a nic tam nemáš k vaření..” zachechtla se.
Já : „Oukej, tak příjdu kolem 12. hodiny.

Šla jsem se obléct do černých roztržených džínech a do krátkého bíleho trička. Už bylo 9 hodin. Ještě jsem si chtěla něco přečíst o proxy znaku na notebooku. Vytáhla jsem ho z pod postele a dala ho na stůl. Otevřela jsem ho a zapla. Najednou všechno šlo jak po másle a měla jsem teprve 79% baterie. Hodně divný.. Prohlížela jsem si několik stránek o proxy znaku. Přišlo mi to hodně zajímavé a nějak hodně jsem se na to zakoukala. Uvědomila jsem si, že mám být vlastně u Míši na obědě. Podívala jsem se na hodiny v notebooku. 11:35. Půjdu o něco dřív. Zaklapla jsem notebook, dala si mobil do kapsy a šla z pokoje pryč. Něco k nakousnutí na cestu jsem si vzala mandarinku. Oloupala jsem si jí, vzala klíče od domu a vyrazila. Akorát jsem dojídala poslední kousek mandarinky. Slyšela jsem nějaké hihňání a šumění za mými zády. Zastavila jsem se a otočila se. Nikde ani noha. Otočila jsem se zpátky, pokrčila rameny a šla dál.

Došla jsem k domu a zazvonila na zvonek. Zachvilku se otevřeli dveře a v nich stála její mamka „Vítej, Alex! Pojď dál..” řekla mile. Její mamka je hrozně moc milá a hodná. Usmála jsem se a šla dovnitř. Nenápadně jsem se podívala na mobil a bylo akorát 12:02. Za dveřmi se objevila Míša „Nemusíš hlídat čas..” zachechtla se. Jen jsem s úsměvem protočila očima a šla s ní do kuchyně. Hrozně moc to tam vonělo. Asi bude svíčková! Přišla jsem k její mamce „Můžu vám s něčím pomoci?..” nakukovala jsem jí přes rameno do hrnce. Jen se mile usmála „Jsi hodná Alex, ale už to zachvilku bude hotové, takže pomoct nepotřebuji..” „Jsem mohla přijít dříve, abych vám pomohla s jídlem..” zasmála jsem se. Otočila se na mě a pohladila mě po tváři „To není třeba, zlato. A jak se vůbec má tvoje maminka? Je jí lépe?” opřela se o linku. „No..asi si vede dobře. Doktor zakázal návštěvy minimálně na dva týdny, kvůli klidu a tak..”. Jen pochopitelně přikývla „To je dobře. Aspoň jak říkáš bude mít klid a nebude tam mít kravál..”.

Obě jsme šli do obýváku kde seděla Míša, její táta a jejich kočka Nela. Sedla jsem si vedle Míši a všichni koukali na televizi. Připomínalo mi to jako u nás doma, ale smutnější. Zacinkal mi mobil. Přišla mi nějaká zpráva. Otevřela jsem jí a přečetla jí. Ticho. Spadl mi z ruky mobil, že to udělalo velkou ránu na lino. Všichni se na mě udiveně podívali. „Co se děje, Alex?..” dala mi Míša ruku na rameno. Začala jsem se klepat a brečet. Míša mi nabídla objetí a já hned zabořila hlavu do její hrudi a brečela. Její mamka zvedla můj telefon a přečetla zprávu nahlas „To bude asi od doktora...'Dobrý den, slečno. Máme pro vás smutnou zprávu. Vaše matka zemřela dnes k ránu na přemnožení rakoviny do celého těla. Je mi to velmi líto. Doktor Grimm..'. Všichni ztuhli jen já jsem byla ta hlasitá, která brečela.

Všichni nasadili smutný pohled a utišovali mě. Dali jsme si oběd a nikdo za tu dobu nepromluvil. Poděkovala jsem jim za oběd a odešla domů. V půlce cesty zamnou běžela Míša „Alex, kam chceš jít?..”. Zastavila jsem se „Odstěhuji se..” zašeptala jsem se slzou na tváři. „K-kam?!” vyjekla „Budu bydlet kousek od vás. U lesa jsme měli dům se zahradou. Budu tam..”. Otočila jsem se a šla domů. Vzala jsem si kufr a zabalila jsem si věci. Pár tašek s jídlem a elektronikou.  Na papír jsem napsala NA PRODEJ a nalepila ho na vchodové dveře z venku. Chvíli jsem se ještě dívala na dům, oddychla jsem si a vyrazila směrem k lesu.