10..

808 39 9
                                    

Teleportli jsme se domů. Loudavým krokem jsem se došourala ke gauči a sedla jsem si. Vedle mě seděl kluk s modrou maskou, šedou pletí a s černým oblečením. Můj zrak mířil k němu „Eh..Čau" pozdravila jsem. Otočil hlavu ke mě „Čauky, asi se neznáme co?..". Zakroutila jsem hlavou „Jsem Eyeless Jack, ale ostatní mi říkají zkráceně E.J. nebo jen Jack. A ty jsi.." „Alexandra.." skočila jsem mu do řeči a usmála se. Viděla jsem, jak se pod maskou ušklebil. Z kuchyně se valila odporný smrad. Zacpala jsem si nos prsty a s nechutí si odkášlávala. E.J. ten smard nasával a uspokojeně si oddychl. „Co to je za příšernej smrad?!" vypískla jsem. E.J. běžel do kuchyně a zpátky na gauč s talířem s nějakým hnusem. „Eh..To jsou ledviny. Moje oblíbené jídlo, heh.." zachechtl se „A to jako jíš-". Než jsem to dořekla, E.J. si oddělal masku z obličeje a jednu ledvinu jedl v ústech. Můj obličej zezelenal a bylo mi na zvracení. Nahnula jsem se k okraji gauče a pozvracela se. Ze schodů se rozeběhl Toby a měl naštvaný a zaražený pohled „H-hej! J-já js-jsem mu-mu-musel tu po-podlahu umýt za-za trest! T-to musím za-zase?!" vyjekl a za ním se teleportl Ben. Jen se ušklebil a dal ruku na jeho rameno „To tě nezabije umýt jen ty zvratky.." zachechtl se. Toby se na něho naštvaně podíval. Opřela jsem se gauč. Je mi hrozně zle z toho jídla. Jen se toho nadechnu nebo podívám a bleju zase. E.J. si mě všiml. Nabodl ledvinu na vidličku a nejistě mi jí podal. Znechuceně jsem odvrátila hlavu. Už jsem byla naštvaná „Strč si tu posranou ledvinu do prdele! Já tady končím, jdu pryč.." zavrčela jsem na celý dům a rozešla se ke vchodovým dveřím. Předemnou se objevil Ben s úšklebkem. „Nikam nejdeš, puso.." jemně mě odstrčil. Vrazila jsem mu pěstí do obličeje. Okamžitě se chytl za nos a naříkal, zatím co já jsem už byla venku. Zaslechla jsem za sebou hlasy „Ty ubožáčku. Machra děláš, ale ubránit se před holkou to neumíš.." zasmál se Jeff. Ben se jen po očku zamračil „Sklapni, ty bábovko!" zavrčel. „Notak klid hoši, je to jen obyčejná holka. Musíte na ní pomalu.." zklidnil je Tim.

Šla jsem dál a dál od toho domu. Musím zmizet a to hned! Ještě mě zabijou a pak co. Budu mrtvá! Došla jsem k potůčku ve kterém byla krásně čistá voda. Chvíli jsem se na vodu zadívala. Sedla jsem si na trávu a opřela se o strom. Nemůžu tomu uvěřit. Bydlím v nějakým domě s vrahama, se čtyřmi chobotnicemi a nějakým skřetem. Ben vypadá jako ten Ben, kterého jsem potkala ve škole. Ta jeho tvář a vlasy..Je mu hrozně podobný. Co když to byl on? Bože, nechci na to ani pomyslet! Pořád jsem smutně pozorovala vodu. „Proč si tady tak sama?.." ozval se hlas zamnou. Otočila jsem hlavou. Chtěla jsem osobě odpovědět, ale něco mě zaskočilo. Zamnou stál kluk s černým oblečením, šedou pletí a zlatými oči i ústy. Vypadal v celku mile. „Naštvaly mě.." zašeptala jsem a otočila se zpátky k potoku. Jeho kroky šli ke mě a sedl si vedle mě. „Kdo?.." „Oni" ukázala jsem na Jeffa, Tima a Bena jak se hádají. „Nic si z toho nedělej. Jsou to takový blbci.." zachechtl se. Otočila jsem hlavu k němu „Kdo jsi?.." optala jsem se. „Puppeteer, ale říkej mi Jason..", usmál se a políbil mi ruku. Jemně jsem se začervenala. „A ty?" usmál se „A-alex.." taky jsem se usmála. Najednou kluci začali volat mé jméno. „Měla by si jít.." řekl smutně „Asi jo.." povzdechla jsem si. Oba dva jsme se zvedli „Nikomu neříkej o našem setkání, byl by pak průser.." „Dobře..a kdy se zase setkáme?.." zeptala jsem se. „Pokud chceš.." ušklebil se. Jen jsem přikývla. „Oukej, tak o půlnoci tady.." ukázal na místo „Dobře, tak ahoj.." zamávala jsem mu. On na mě jen mrkl a zmizel ve křoví. Loudavým krokem jsem došla domů „Co je?.." zamumlala jsem. „Hledali jsme tě, mysleli jsme si, že jsi zdrhla.." ušklebil se Ben. „Chci jít za tou vaší chobotnicí, co vám velí, jak se jmenuje...Slender?". Ben se zachechtl „Oukej, pojď zamnou.." mávl rukou, abych šla za ním. Zavedl mě do jeho kanceláře. Vešla jsem dovnitř „Emm..Slendermane?" zašeptala jsem. Četl si noviny a pak je odložil na stůl „Ano? Co potřebuješ?". Přišla jsem blíž „Proč nemůžu odejít? Chci domů..". Opřel lokty o stůl „Protože jsi naše budoucí vražedkyně a domů tě pustit nemohu kvůli zlým creepypastám-" „Ze mě žádná vražedkyně nebude a zlý creepypasty jste jenom vy!" zařvala jsem a šla z kanceláře pryč. Když jsem otevřela dveře, za dveřmi ustoupili Ben, Jeff a Toby. „Na co tak čumíte?" zavrčela jsem. „Klídek dámo.." zašklebil se Jeff. Ukázala jsem mu pěstí, aby držel hubu jinak dostane přes držku. Ztichl. Šla jsem do pokoje. Pleskla jsem sebou na postel a zabručela. „Něco nevyšlo podle plánu?.." ozval se Liu, který si dával oblečení do skříně. Otočila jsem se na záda „Slenderman mě tu chce věznit nebo co.." zabručela jsem. Nechápavě jsem se ušklebila „Prej jsem budoucí vražedkyně..Pff..Ještě to tak! Zdrhnu odtud..Lepší než být zabitá psychopatami.." špitla jsem. Liu se zadivil „Ou..Tak to jsme na tom stejně..Taky bych nejradši odtud vypadl, ale nemůžu..Jeff by pak kvůli mě bulel..Děcko.." zabručel a dal poslední kus oblečení do skříně a zavřel dvířka. Podívala jsem se na něho „Tak můžeme utéct spolu!" řekla jsem zázrakem. Zadíval se do prázdna „Rád bych, ale nejde to.." špitl. Můj zázrak spadl ke dnu a smutně jsem zklopila hlavu. „Kdybych utekla, našli by mě znova..že?" po očku jsem se na něho podívala. Jen mlčky přikývl. Lehla jsem si na postel a pomalu zavírala oči.

Girl Of Creepy Boys ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat