Girl Of Creepy Boys ✓

12..

V domě CreepyPast
Slenderman otevřel dveře od sklepa. Za ním byl hned Offenderman. Šli po schodech, které vedly do temnoty a smradu krve. Uprostřed místnosti seděl Puppeteer přivázaný k židly a okolo visely řetězy. Slenderman přistoupil před Puppeteerem. „Už sis to rozmyslel?.." ozvala se Slendermanova ozvěna. Puppeteer zvedl hlavu vzhůru s výšklebkem. „Řekl jsem ti všechno, co po mě ještě chceš?.." zavrčel. „Kam si šel s Alex?.." ozval se Offendy. Puppeteer se zlostně usmál „..Na rande..Žárlíš?" zašklebil se. Offendy zaťal pěsti a udělal krok k němu, ale Slendy mu rukou naznačil, aby se uklidnil. „Jestli si jí něco udělal, tak ti slibuju, že budeš mrtvej.." zavrčel Offendy a naštvaně odešel ze sklepa. Puppeteer se spokojeně opřel o židly, ale stále pevně přivázaný. Slendy se na něho podíval „Nechám si tě tady ještě pár dní, abych si byl jistý..". Zašklebil se „Mě můžeš věřit..". Nejistě si Puppeteera prohlížel „Zalgovým pomocníkům nikdy nebudu věřit..." zašeptal a šel směrem ke dveřím. Puppeteer zakroutil s úšklebkem hlavou a díval se do země. „No dobrá, ale když budu mluvit pravdu?.." zvedl hlavu ke Slendymu. Slendy se zastavil. Chvíli uvažoval, zda má odpovídat nebo ne. Pak si to rozmyslel. Rozešel se ke dveřím a odešel též ze sklepa. Byla naprostá tma. V temnotě šli vidět jen jeho zlatá ústa a zlostě mračící se oči.

Můj pohled
Seděla jsem u stolu. Měla jsem opřené lokty o stůl a dívala se do prázdnoty. Přemýšlela jsem nad tím, jestli mě znova najdou a unesou. Už bylo něco kolem půl jedenácté večer. Nechtělo se mi vůbec spát a proto jsem si udělala malý kafe. Nechápu, proč zrovna já musím být oběť vrahů, když na tomhle světě je milión obětí. Furt jsem přemýšlela, jestli mám odjet z města nebo spáchat sebevraždu. Dala jsem si tvář do dlaní a zavřela oči. Rukou jsem si nahmatala rameno, kde mám proxy znak. Začaly bušit silně dveře. Vystrašeně jsem otevřela oči a zvedla se ze židle. Couvala jsem dozadu a stále se dívala na dveře. Když zámek na dveřích se ulomil a stále někdo bušil na dveře, rozeběhla jsem se ke schodům a mířila do svého pokoje. V tu chvíli, když jsem doběhla do svého pokoje, jsem uslyšela rozrazení dveří. Potichu jsem zavřela dveře a schovala se pod postel. Asi umřu. Najednou nastalo mrtvé ticho. Slyšela jsem jen svoje tlukoucí srdce. Ozvaly se silné pomalé kroky, které se plížily po schodech nahoru. Znervóznila jsem. Kroky zesilovaly až se objevili v mém pokoji. Podle bot jsem poznala, že je v mým domě nějaký kluk. Jo, to je fakt dobré vědět. Fuck, no. Kroky se zastavili před oknem.

Uslyšela jsem otevírání okna a pak pomalu mizící nohy z podlahy. Chvíli jsem vyčkala až bude vzduch čistý. Vylezla jsem a rychle zavřela okno. Běžela jsem po schodech ke dveřím a zavřela je. „Asi fakt umřu.." povzdechla jsem si. „A nebude to dlouho trvat.." řekl někdo zamnou a zlostně se zachechtal. Otočila jsem se za sebe. Zamnou stál kluk asi tak o dva, tři roky starší, měl všechno šedý a rudé probodávající oči. „A ty jsi sakra kdo?!" zavrčela jsem a udělala jsem krok dozadu. „Říkají mi Dark Link..A ty budeš ta Alex Junior, hm?" zašklebil se víc a udělal krok ke mě. Uskočila jsem dozadu a narazila do dveří. Jen se zachechtl „Mě se nemusíš bát, já ti neublížím.." natáhl ruku ke mě „To ti tak žeru! Vím o co ti jde, ale já se nenechám!" vyjekla jsem a rychle nahmátla kliku. Dark byl až moc na mě rychlý, takže než jsem stačila pootevřít, měla jsem čepel meče na krku. Nehybně jsem stála. „Ale, ale, ale..Takhle by to nešlo..." zasmál se. Darovala jsem mu jen svůj vražedný pohled. Pomalu jsem dala ruku pryč od kliky. Pousmál se „Ujasníme si jedno pravidlo, to co řeknu, tak dostanu, jasný? Nebo to zaplatíš svou duší..". Moje zorničky se zužily a srdeční tep se zrychlil. „A co teda po mě chceš?.." zašeptala jsem. „Můj vůdce mi nařídil, abych tě přivedl na jeho sídlo..Ať se ti to líbí nebo ne..Nebo tě můžu na místě zabít pokud mě budeš srát.." zašklebil se a zatlačil čepel k mému krku víc. „Kdo je tvůj vůdce?.." stále jsem se na něj dívala zlostným pohledem „To časem zjistíš.." zašeptal. Kolem nás se objevila černá mlha, která šla až ke stropu a náhle jsme zmizeli z mého domu.

Zalgovo sídlo
Měla jsem na rukách pouta a vedle mě šel Dark Link. Dlouhá cesta vedla až k lávové bráně plný křiků, pláče a nenávisti. Cestu nám doprovázel oheň, který stoupal vzhůru. Bylo tu až příšerný horko. Došli jsme k bráně, která se sama otevřela. Za bránou byla temnota. Chvíli jsem stála a dívala se do tmy. Ucítila jsem šťouchnutí mečem do zad. Vzpamatovala jsem se a šla do brány. Pár minut jsme procházeli tmou a mrtvým tichem. Na konci tmy se objevilo světlo, které se zvětšovalo víc a víc. Svítilo mě to do očí. Objevili jsme se v pekle. Všude byli mříže s obětí a volali o pomoc a slitování. Nemohla jsem se na to ani dívat. Před námi byl ohnivý trůn a v něm sedělo nějaké monstrum. Vedle něho napravo byla žena v bílém oděvu s mečem v ruce, blond vlasy a černé oči bez života. Nalevo byla též žena s černými vlasy, bílou mikinou a maskou přes obličej. Obě se na mě dívaly. „Zdravím, Alex. Omlouvám se, za svého pomocníka, že tě z donucení sem přivedl.." řekl milým tónem ta zrůda. Fajn...Zkusím být milá. „To nic...Jen nevím důvod, proč bych tady měla být.." pokrčila jsem rameny. Něco mávl rukou a Dark mi odpoutal pouta z rukou. „Jsi tady kvůli jedné špatné věci.." řekl hlubokým hlasem. Nechápavě jsem na něho zírala. Po chvíli ukázal prstem na mé rameno. Udiveně jsem ho odhalila a prohlížela si svůj proxy znak. Takže on o tom ví.. „Vím moc dobře, že vrah nechceš být, Alex. A proto, jestli budeš chtít, můžu tě toho znaku zbavit.." nabídl mi. „To bych byla moc ráda, ale možná to není až tak dobrý nápad.." znervóznila jsem. „Pročpak?.." „Můžou mě najít..-". Zachechtl se a zvedl se z trůnu „Nemůžou, nemají jak tě najít. Jsi v pekle. Sem se nikdy nikdo nedostane jen v případě, pokud sem patří.." usmál se. To mě vyděsilo ještě víc. „Uhh..A jak mě toho zbavíte?" nahmatala jsem si rameno s proxy znakem. „A mimochodem, jmenuji se Zalgo. Vládce pekla.." představil se. Zůstala jsem stát na místě ztrnutě. „Zalgo, ale já sem nepatřím...".