Christopher

8.Kapitola

Calesse

Jak se to stalo, to jsem nevěděla. Co jsem ale věděla jistě, bylo to, že jsme se v jednu chvíli hádali a v druhou mně drsně políbil. On. Nejobávanější ze všech upírů a nejspíš i ostatních bytostí, mi ukázal svou slabinu. A tou jsem byla já.

Já, která jsem se ho snažila zabít. Já, obyčejná holka, s francouzskými kořeny a snem dostat se do Bratrstva a vysloužit si křídla. Bylo to směšné, ale nic to neměnilo na faktu, že mě právě políbil. Rychle a surově. Jakoby si chtěl cosi dokázat.

Na malý okamžik, právě tehdy, kdy se ode mě odtáhl jsem v jeho očích a tváři viděla tu lidskou stránku, kterou v sobě měl. Ale byl to jen okamžik, než jeho rysy znovu ztvrdly, a on se na mě podíval jako na něco podřadného.

Čekala jsem, že něco řekne a možná i měl potřebu okomentovat to, co právě udělal, ale nestalo se tak. Místo toho se ode mě odvrátil a znovu mě za sebou táhl jako kus hadru. Došlo mi, co to znamená. Nebudeme se bavit o něčem, co se nestalo.

Prozatím.

„Tady to je." Promluvil konečně po dlouhé půlhodině, když jsme zastavily před ponuře vyhlížející budovou s dřevěnou cedulí nad hlavními dveřmi hlásající jméno klubu. Bloody Mary.

„Originální název." Podotkla jsem, ale nenamáhal se na mě ani podívat. Proti mojí vůli mě to urazilo. Neudělala jsem přeci nic špatného.

„Tak jdeme. Drž se u mě." Přikázal mi panovačným hlasem a já protočila očima. Jako bych se o sebe nedokázala postarat sama.

Jenže hned jak jsme vešli dovnitř, uvědomila jsem si, proč mi to říkal. Ten klub byl plný k prasknutí, a kam jsem jen dohlédla, byli samí upíři a další bytosti. Neviděla jsem žádné lidi. Ohromeně jsem zůstala stát a zděšeně jsem se rozhlížela kolem. Přeci jsem tu nebyla jediný člověk. To nebylo možné. Že ne?

„Řekni, že tu nejsem jediná, které bije srdce." Zašeptala jsem a doufala jsem, že mě před dunící muziku slyšel.

„Technicky vzato. Mě srdce bije taky. Ovšem je to velmi a velmi pomalé. Než bys uslyšela druhé bouchnutí, můžou uplynout i roky. Nebo desetiletí." Ozvalo se mi těsně u ucha, až jsem sebou leknutím trhla a odtáhla se.

„Ty víš, jak jsem to myslela!" obořila jsem se na něj a on se jen líně usmál, jako bych byla jen malá hloupoučká holka.

„Jsou tu lidé ..." řekl a jedním prstem ukázal na jednoho, který vypadal jako loutka z divadla. Nepřítomně se usmíval jako by byl na drogách a náramně si ten stav užíval.

„Ale i čarodějnice ..." pokračoval a přesunul prst na druhý konec klubu, kde se bavilo několik žen a nasupeně si nás měřily. Každá z nich měla ve vlasech korálky, a tak trochu vypadaly jako hippie, ale ne ti mírumilovní, kteří objímali květinky. Tohle byly pekelně nasrané bytosti a jejich hněv byl mířený na Christophera, tím jsem si byla jistá.

„A vlkodlaci ..." dodal ještě a ukázal mi tři bytosti v chumlu, kteří si nás pro změnu prohlíželi s neskrývaným zájmem.

„O vlkodlacích si mi ještě neříkal. Na čí jsou straně?" zeptala jsem se a Christopher se na mě s trhnutím podíval. Vypadalo to, že se nad něčím zamyslel a vůbec nepočítal s tím, že se ho na něco zeptám.