Christopher

15.Kapitola

Christopher

Tiše jsem Calesse odnesl do domu a strážím přede dveřmi mého pokoje jsem řekl, aby tam nikoho nepouštěli. To co jsem ji udělal, by leckdo považoval za zavrženíhodné, ale bylo to nezbytné pro moje i pro její bezpečí. Kdyby rodina viděla, že jsem ji sem znovu přivedl a to při plném vědomí, byli by podezřívavý a to jsem si nemohl dovolit. K tomu všemu byla její krev opravdu lákadlem. Vlastně, čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem si uvědomoval, že jsem jí kousl výhradně kvůli svému sobeckému přání ochutnat její andělskou krev.

Kdybych měl popsat, jak ta krev chutnala, nedostávalo by se mi slov. Za celou svou existenci jsem nic takového neochutnal. Jen matně si vzpomínám, jak chutnalo vychlazené bílé víno za jarní noci, když jsem pozoroval západ slunce. Tak nějak chutnala její krev.

Opatrně jsem ji položil do postele a chvíli se na ni díval. Její pokožka měla teď matně popelavý odstín a dýchala velmi mělce. Dostal jsem strach, že jsem to přehnal ... jenže já skoro nemohl přestat! Tak lahodná její krev byla. Skoro jsem ji vypil do dna a vůbec bych si to neuvědomil, nebýt toho co se stalo. Srdce, je velmi zvláštní orgán, to jsem věděl vždycky, ale u upírů je ještě o něco zvláštnější, to moje jí zachránilo od jisté smrti, když jednou jedinkrát uhodilo. Tolik mě to vyděsilo, že jsem Cal upustil na zem a chytl se za hrudník. I to jedno jediné bouchnutí mého mrtvého srdce mě naplnilo silou, kterou jsem ještě nepoznal. Když totiž upírům začne tlouct srdce, získají mnohem více síly. Nikdo to nikdy nevysvětlil, ale prostě to tak bylo, a mě to děsilo. Nevěděl jsem, proč se to stalo, ale připisoval jsem to její krvi. Kousl jsem ji ještě z jednoho důvodu, toho primitivnějšího. Chtěl jsem se zbavit té nutkavé touhy po ní samotné. Chtěl jsem si namluvit, že její krev není ničím výjimečná ... a byl jsem pěknej kretén, protože její krev a ona samotná samozřejmě výjimečné byli.

Pořád jsem si připomínal, že emoce pro mě nejsou dobrým společníkem. Pořád dokola. Ale stejně jsem nad ní teď stál jako její tichý ochránce a kochal se pohledem na to stvoření pode mnou. Zároveň jsem si uvědomil, že si budu muset lehnout vedle ní. Samolibě jsem se pousmál a zavolal své dvě mlčenlivé služebné, aby ji převlékly do jednoho z mých triček, které jsem obětoval. Zapomněl jsem se asi zmínit, že za ta léta jsem si vytvořil pěknou sbírku s tričkama s různými narážkami na upíry. Po odchodu služebných měla Cal na sobě triko s nápisem Edward Cullen je odporná discokoule.

S úsměvem jsem se vydal ke křeslu, kde jsem odložil košili a skopnul boty. Teprve až potom jsem si uvědomil, že nevím, v čem budu spát, protože jsem byl zvyklý spát nahý, ale dobře jsem si uvědomoval, že ona by asi nebyla zrovna odvázaná z pohledu, který by se jí naskytl hned, jak by otevřela oči. A kdyby na mě třeba zaútočila, musel bych se bránit bez oblečení a to by bylo značně nepřijatelné. Proto jsem se nakonec rozhodl pro tepláky. Jednu noc to vydržím.

Co se týká mých služebných a jejich mlčenlivého příchodu i odchodu. Dívaly se sice zvláštně, ale jelikož měli obě vyřízlé jazyky tak by to stejně nikomu neřekli. Měl jsem takový pár v každém svém sídle, protože to byli oddané otrokyně. Nemyslete si, ony tu byly opravdu dobrovolně. Jen dostali podmínku, po kterou tu mohou zůstat, a tu také přijaly, proto nemohou mluvit.

S nechutným sebezapřením jsem si lehl do postele a díval se na černá nebesa. Ba ne, kecám, lehl jsem si k ní fakt rád, byl jsem zvědavý, jak zareaguje, až vstane. Pohledem jsem znovu zavadil o nápis na jejím tričku a zamračil jsem se. Nikdy jsem nepochopil, jak kvůli tak blbému filmu mohlo zahynout tolik upírů. Lidi jakoby se zbláznili. Každá puberťačka chtěla mít ochočeného Edwarda, který se bude třpytit na slunci a udělá z ní upírku. Jo já bych se taky třpytil, bohužel ale jen jednou. Díky tomuhle kreténovi nás Bratrstvo začalo lovit jako škodnou, protože, no zkuste upírovi odepřít večeři, která mu sama vběhne skoro až na talíř.

Zmučeně jsem si povzdechl a Cal se zavrtěla. Podíval jsem se na ní a došlo mi, jak divně se vedle ní cítím. Byl jsem zvyklý mít tu holky, občas dokonce víc než jednu, ale s ní jsem se cítil nějak divně. Přišlo mi to vtipné.

Prostě to bylo celé postavené na hlavu. Před pár hodinami se mě pokusila zabít a teď tu leží v mojí posteli a vypadá roztomile.

Chtěl jsem se něčím praštit do hlavy a venku začalo pršet. Nasál jsem chladný vzduch a zavřel oči. Měl jsem tu vůni rád.

Vzpomněl jsem si na to, jak jsme spolu tancovali, na její doteky a vyzývavé pohyby. Ne, Na to myslet nebudu. To není dobrej začátek. Ovšem to jak mě objala, když jsem se zjevil před Melisou, to mě dostalo. Měla by mě nenávidět a přitom se ke mně chovala jako k ochránci, který jí bude bránit před zlem. Usmál jsem se. A přitom to já jsem zlo.

Co bylo ale horší, já jsem jí začal vykládat o svojí minulosti a to fakt zásadně nedělám. Nevím, co mě to popadlo, ale prostě jsem jí vyklopil, co mi ti bastardi udělali. Jsem fakt blázen.

Odvrátil jsem se od pohledu na její tělo a zase jsem čuměl na ty nebesa. Byl jsem připravený, že bude pekelně nasraná, až se vzbudí, co jsem ale nečekal, bylo to, že se zavrtí a drze se ke mně přisune na takovou vzdálenost, že jsem musel zvednout ruku, aby si pohodlně lehla na můj hrudník. Mrcha jedna. Protočil jsem očima a položil jí pravou ruku na bok. To bude fakt skvělý usínání.