Only gets stranger [pozastaveno]

Inside my mind

Hodina začala. Měli jsme vědy, jeden z mých oblíbených předmětů. Pečlivě jsem poslouchala a zapisovala si vše, co jsem uznala za potřebné. V půlce hodiny jsem se ale začala cítit nějak divně, pobolívala mě hlava, a tak jsem na chvíli zavřela oči.

Objevila jsem se v temnotě, ale né v té obyčejné, bylo to jako...jiná dimenze. Cítila jsem jak mi pod nohami čvachtá v botách, stála jsem ve vodě. Nic tam nebylo, jen já, ale poté jsem zaslechla někoho mluvit. 

Nevědomky jsem se rozešla za tím zvukem a po chvíli se v dálce vyrýsovala silueta člověka. Přidala jsem do kroku. ,,Kdo jste?" Zavolala jsem na siluetu, ale nic neodpověděla, šla jsem tedy blíže. Čím blíže jsem šla, tím víc jsem si byla jistá, že je to muž. 

Pomalu jsem došla až před něj. Seděl na zemi v té vodě. ,,Pane?" Hleděla jsem na něj, ale on se na mě ani nepodíval. Ten muž si potom vzal do ruky vysílačku, nevypadala, že je funkční, ale on do ní přesto začal mluvit. Nejspíš do ní mluvil i v  tu chvíli, co jsem ho zaslechla. 

,,Je den číslo 2919, přesně 8:27 ráno, nevím, jestli mě někdo z vás slyší, ale jsem stále tady. El, pokud tohle opravdu slyšíš, chci abys věděla, že tě miluju, vás obě." Po jeho slovech jsem si pomalu klekla do vody a podívala se mu do obličeje. Měl tmavě hnědé skoro až černé oči a černé kudrnaté vlasy. Po tváři mi sjela jedna malá neposedná slza. 

,,Tati?" Zašeptala jsem, ale on jen položil vysílačku vedle sebe a potom se rozplynul. ,,To ne! Ne! Ne! Ne!" Zakřičela jsem a hrábla do prostoru, jenže on už byl pryč. Vtu chvíli jsem otevřela oči a zjistila, že se na mě dívá celá třída. A nejen to, Cloe se mnou třásla hlava nehlava. 

,,Proboha jsi v pořádku, Saro?" Vyjekla a hned mě objala, nechápala jsem, co se stalo. ,,Saro, myslím, že by sis měla zajít na ošetřovnu." Pan Clarke se na mě podíval a já jen zavrtěla hlavou. ,,Ne...já...jsem v pořádku." Kývla jsem a až potom jsem si uvědomila, že mi z nosu stéká potůček krve. Rychle jsem ho utřela do rukávu a odtáhla se od Cloe. 

Hodina tedy pokračovala, poprvé v životě jsem se nemohla dočkat konce. Musela jsem zjistit, co to sakra mělo být. Viděla jsem ho, opravdu, ale jaktože on neviděl mě a můžu se do té temnoty vrátit? Vidět ho znovu? A kde vlastně byl? Bože, mami, kdyby jsi jen věděla...ne, nemohla jsem to říct mamce, strejda Lucas říkal, že by zemřeli další lidi...nemůžu to riskovat, ať už to znamená cokoli. 

Tolik jsem se zabrala do přemýšlení, že jsem si ani nevšimla, že hodina už opravdu skončila. S kamarády jsem nemluvila, rychle jsem se přesunula na hodinu angličtiny. Takhle jsem to udělala pokaždé a když byl konec vyučování, tak jsem pádila za Johnem. 

,,Johne!" Křikla jsem na něj před školou a on se na mě otočil. ,,Saro?" Trochu nechápavě na mě hleděl, přeci jen jsem jeho i ostatní celý den ignorovala. ,,Všechno to vysvětlím, ale myslíš, že by jsem dnes mohla jít k vám?" Zeptala jsem se trochu netrpělivě. ,,No...jasně."

Vydali jsme se tedy přímo k Byersovým a po necelých patnácti minutách jsme už seděli u Johna v pokoji. ,,Viděla jsem ho." Vyvalila jsem na něj. ,,Viděla koho?" John maličko povytáhl obočí a já se zhluboka nadechla. ,,Tátu."

,,Saro, to není možné, tvůj táta je mrt-" Nedořekl to, protože jsem mu skočila do řeči. ,,Není, poslouchala jsem včera setkání našich rodičů." Hleděla jsem na něj a on mě vyzval, abych mluvila dále. ,,Nevím přesně co se stalo, ale údajně můj táta zmizel." Ukončila jsem to a John se ani nesnažil skrýt překvapení. 

,,Takže nám lhali?...no počkej, ale pokud zmizel, jak jsi ho mohla vidět? A kdy?" Zadívala jsem se do jeho oceánových očí a snažila se neznít jako blázen. ,,Dneska ve vědách." Odpověděla jsem na jeho otázku a jemu se na tváři opět zformoval nechápavý výraz. 

,,Vím, že to zní bláznivě, ale je to tak. Dnes v hodině mě rozbolela hlava, a tak jsem na chvíli zavřela oči. Objevila jsem se někde ve tmě a...pod nohama jsem měla vodu a tam jsem ho viděla. Volal mámu, Johne." Zoufale jsem na něj hleděla, někdo mi musí věřit. 

John chvíli mlčel, ale potom se odhodlal ke slovu. ,,Mohl to být jen sen, Saro. A proč by volal tvou mamku? Jak by ho mohla slyšet?" Povzdechla jsem si. ,,Nebyl to sen, Johne, bylo to skutečné," Odvrátila jsem od něj pohled. ,,a nevím, ale dozvím se to." 

Chvíli panovalo ticho a já najednou trhla hlavou a podívala jsem se zpět na Johna. ,,Ta krev." Vydechla jsem a než stihl něco říct, pokračovala jsem. ,,Pokaždé, když se kolem mě stane něco divného, teče mi krev z nosu. Pamatuješ se na to divadýlko s Levisem?" 

Vstala jsem z Johnovy postele a začala chodit po jeho pokoji tam a zpátky. ,,Tak třeba když jsem byla malá, vztekala jsem se a světlo začalo blikat, stejně jako tehdy na té chodbě. A stejně jako předtím mi tekla krev z nosu a dnes v hodině taky, Johne, tohle není náhoda." 

John vypadal zamyšleně a trochu zaraženě, ale potom jen dlouze vydechl. ,,Myslíš...že to dokážeš udělat...úmyslně?" Podíval se na mě a já mu pohled opětovala. ,,Můžu to zkusit." 

Mladý Byers kývl a položil vedle sebe na postel jakýsi sešit. Mírně jsem povytáhla obočí. ,,Tehdy jsi Levise nějak shodila na zem, pokud jsi to opravdu byla ty, dokážeš pohnout i tím sešitem." Vysvětlil mi to já už se do toho chtěla pustit, John však ještě pokračoval. ,,I kdyby se to nepovedlo, neměli bychom to hned zavrhnout. Podle toho, co jsi mi řekla se tohle projevuje hlavně když pociťuješ silné emoce, takže to teď nemusí vyjít."

Opět jsem přikývla a potom jsem si sedla na zem. Zhluboka jsem se nadechla a zadívala jsem se na sešit. Chtěla jsem, aby se vznesl pár centimetrů do vzduchu, ale vůbec se nepohnul. ,,Soustřeď se." Upozornil mě John. Přestala jsem tedy vnímat všechno v okolí. 

Nic. Pokud jsem ve vzteku dokázala shodit člověka, jaktože nedokážu pohnout lehoučkým sešitem? Soustřeď se, Saro. Pomyslela jsem si a potom mě něco napadlo. Zavřela jsem oči a vybavila si ten moment s Levisem, cítila jsem ten vztek. Hned potom jsem se opět začala soustředit na sešit. 

,,Panebože, Saro!" Vyjekl najednou John a já otevřela oči, v ten moment jsem otevřela oči a viděla jak sešit dopadl na postel. Hned potom jsem si utřela krev z nosu. Dokázala jsem to. 

Po dlouhé době nová kapitola!  Doufám, že se líbila! Budu ráda za hlas i za názor :333