Only gets stranger [pozastaveno]

Prolog

Hawkins. Moc lidí si pod tímto pojmem nic nepředstaví. Téměř nikdo toto malé městečko v Indianě nezná a možná je to dobře. Spousta obyvatel tvrdí, že je to tady prokleté, nikdy jsem nechápala proč. Je to město jako každé jiné. Jsou tu obchody, domy, lidé, kina, školy...

Nikdy se mi tady nezdálo nic nijak....zvláštní. Prožila jsem tady úžasné dětství a nejen já, ale i mí kamarádi. John Byers, Mathew a Ricky Hendersonovi a v neposlední řadě Cloe Sinclairová. Znali jsme se už od brzkého dětství a zůstali jsme spolu doteď.

Zažili jsme spolu první a poslední, jsme kamarádi na život a na smrt. Vím, že je to ošemetmá věta, ale myslím, že nás nikdy nic nerozdělí. Ale proč by se to nemohlo stát? Vždyť moje maminka, strejdové Lucas, Dustin a William a teta Max to dokázali.

Jsou všichni šťastní, teda většinou. Je tu totiž jeden den v roce, kdy se všichni sejdou u jednoho z nich a vždy odcházejí s pláčem. Když jsem byla malá nikdy jsem nechápala proč, avšak jednoho dne, když se tato sešlost konala u nás doma, jsem se proplížila do kuchyně a poslouchala jsem.

Všichni dospělí seděli v obývacím pokoji, který byl propojený právě s kuchyní. Ze začátku to nebylo nic zajímavého, a tak jsem jen znuděně seděla u zdi. Vypouštěla jsem z hlavy slovo za slovem, dokud moje uši nezaslechly jméno. Samozřejmě to nebylo obyčejné jméno, jména jsem slýchala každý den, ať už známá, či neznámá, ale na tohle jméno jsem byla citlivá.

,,Nemůžu uvěřit, že tady s námi není." Ozval se Will a pohlédl na své přátele. ,,On se vrátí, musí se vrátit." Zamumlala hnědovlasá žena a oplatila Willovi pohled.

,,Je to osm let, El. Pochybuju, že je stále naživu." Řekl seriózně Lucas a Eleven ho spražila vražedným pohledem. ,,Vrátí se, přátelé nikdy nelžou."

,,Přátelé." Zopakoval se smutným podtónem Dustin. ,,Mike ale nebyl jen tvůj kamarád, El." Dodal poté.

,,Nikdy nenašli jeho tělo, nemůžete dokázat, že je mrtvý!" Rozkřikla se Eleven a slzy už se jí draly z očí. ,,Jen klid..." Max jí položila ruku na rameno. ,,Jsi teď rozhozená, asi bychom to měli vyřešit jindy..." Zamumlala a celá banda se pomalu vydala ke dveřím.

Jakmile však Will dveře otevřel, tak sebou třískly nehoráznou silou, div že nevyletěly z pantů a samy od sebe se zamkly. ,,Nikdo." El pomalu vrátila ruku k tělu a podívala se na své přátele. ,,Nikam." Z nosu jí pomalu začala téct krev, kterou si však okamžitě utřela. ,,Nepůjde." Dořekla chladným hlasem až z toho všem přeletěl mráz po zádech.

,,Moc dobře víš, že mu nemůžeme pomoct, je pryč." Zašeptal Will a a snažil se zakrýt své skleněné oči. ,,Já mu můžu pomoct, můžu ho najít." Odsekla Eleven a sedla si na gauč.

Všichni se po sobě podívali a potom pohlédni zpět na El. Stále v ní někdy viděli tu malou vyděšenou holku, co našli v lese promočenou až na kost.

,,Nemůžeme město opět vystavit tomu nebezpečí. Will málem umřel, zabilo to Barb a Boba a nejspíše i Mikea, jestli to vypustíme zemře mnohem více lidí. A ty víš, že on by to tak nechtěl." Lucas sledoval El lítostivým pohledem. ,,Nechtěl by, aby se pro něj umíralo."

V tu chvíli se El rozbrečela. Její pláč trhal uši všem okolo, včetně její dcery schované v kuchyni.

Will se k ní nakonec odvážil přiblížit. ,,El, my-"

,,Vypadněte." Ozvalo se potichu a Will překvapeně zamrkal. ,,C-cože?" Zeptal se jako by tomu nemohl uvěřit a Lucas, Dustin a Max na ně hleděli jako na přízrak.

El zatla ruce v pěst a potom zavřela oči. ,,Řekla jsem vypadněte!" Zakřičela potom a přímo nad ní ve světle pukla žárovka a střepy se sesypaly dolů na podlahu načež se rozletěly do všech stran. Všichni zůstali stát jako přikovaní k zemi a pomalu nedokázali ani mrknout.    

Hrobové ticho však přerušil zvuk odemykajících se dveří. ,,Hned." El ostře ukázala na dveře, ale nikdo se ani nehnul. ,,Hned!" Zvýšila hlas a i když to nikdo z přítomných nestíhal zpracovat, všichni vyšli ven ze dveří, jenom Max se na prahu ještě zastavila. ,,Je nám to líto." Smutně na ni pohlédla.

Eleven jí pohled opětovala a setřela si pár posledních slz. ,,Mně taky." Natáhla ruku ke dveřím a ty se hned zabouchly. Nikdo už jí nevěřil, nikdo, ani Will. Všichni ztratili naději.

Já jsem zůstala zmraženě sedět u zdi.  Nedokázala jsem se pohnout. Neměla jsem ani tušení, co se právě teď stalo, nic z toho jsem neviděla, jen slyšela. Ale slyšela jsem dost na to, abych věděla, že můj otec nezemřel na leukémii, jak mi všichni tvrdili. Teď už vím, že Michael Wheeler je živý a je někde tam venku.

V té chvíli jsem si něco v duchu odpřísáhla. Najdu svého otce jakože sama nosím přijmení Wheelerová.

Byla bych moc ráda, kdyby jste mi napsali, jestli vás to zajímá a má smysl to psát dále, jaký na to máte názor, co bych mohla zlepšit a tak dále 💫❤