Blood in her veins (ff TVD/TO)

Prolog

Milý deníčku,

Už je to rok, co má matka zemřela a já se z toho stále nemůžu dostat. I když okolo sebe mám takovou spoustu přátel, kteří se mi snažili pomoct.

Vím, že lidé odcházejí a zase přicházejí, ale prostě se s jejím odhodem nedokážu smířit.

V mém srdci se udělala malá černá díra, která nejde zacelit. Dnes je ale den, kdy jedu do New Orleans za cílem přenést se přes máminu smrt. Pojedu až večer, abych se mohla rozloučit se svými přáteli. Snad se přes to přenesu a bude vše jak má být.

Elizabeth Salvatore zavřela svůj deník, který položila vedle sebe a povzdechla si. Nechtěla se přenést přes smrt své matky, ale věděla, že by si nepřála, aby nadosmrti truchlila. Jenže Elizabeth to nedokázala tak snadno.

Pokud pro ni ta osoba něco znamenala, nemohla se jen tak smířit s jejím odchodem.

Vstala z postele a přešla ke své skříni, kde zbylo už jen pát kusů oblečení. Zbytek byl úhledně poskládán v kufru a čekal na vybalení.

Ze skříně vzala krátkou sukni, tílko a košili a rychle se oblékla. Vzala svou kabelku, kde měla důležiě věci jako například mobil, peněženka a klíče.

Elizabeth se ještě chtěla sejít s přáteli, protože se s nimi chtěla rozloučit, než odjede na dobu neurčitou. Přehodila si kabelku přes rameno a šla dolů.

,,Jdu se ještě rozloučit s přáteli než odjedu." Oznámila svému otci Zachovi. ,,Dobře, ale přijď v čas." ,,Jo." Odpověděla nakonec a vyrazila z domu.

Nastoupila do auta a jela do Mystic Grillu.

Její přátelé už tam na ni čekali.

Možná byli o dva roky mladší, ale co. Rozumněla si s nimi více, než se svými vrstevníky. Vyrůstala společně s tou partou a nikdo je nemohl jen tak oddělit.

Vystoupila z auta a došla přímo ke dveřím. Pořádně se nadechla a vydechla.

Zatlačila na dveře a vešla do baru, který byl plný lidí, kteří vypadali, že si skvěle baví.

Už z dálky zahlédla své přátele, kteří seděli v zadním boxu.

Přišla k nim a Caroline, která seděla na kraji, okamžitě vstala a vtáhla Elizabeth do pevného objetí. ,,Caroline, víš, že tě mám ráda i tvé objetí, ale nemůžu dýchat." Řekla Elizabeth ztěžka. ,,Promiň." Omluvila se Caroline a posadila se zpět na své místo a Elizabet hned vedle ní.

,,Tak co, už máš sbaleno?" Zeptala se Bonnie. ,,Jo. Jakmile se vrátím, tak už jen zbývá naskládat to vše do auta." Odpověděla Elizabeth a smutně se usmála na své přátele. ,,Kdy odjíždíš?" Zeptala se Caroline. ,,V šest, takže chci být doma už o třištvrtě na šest, abych se mohla rozloučit s tátou." Odpověděla Elizabeth a trochu pokrčila rameny.

,,Těšíš se tam?" Zeptala se Elena. ,,Jo, bude to změna a snad se konečně přenesu přes tu věc, ale Mystic Falls mi bude chybět." Řekla Elizabeth a párkrát pokývala hlavou.

Samozřejmě že jí její rodné město bude chybět, ale zároveň se těšila do New Orleans. Bude to něco nového. Bude to nový začátek jejího života. Života, kde nebude na nikom závislá a bude se muset o sebe postarat.

,,Přeneseš se přes to, uvidíš." Povzbudil Elizabeth Matt. ,,Už víš, kde budeš bydlet, nebo si to zařídíš až tam?" Zajímala se Caroline. ,,Táta už mi tam zařídil menší byteček, mám dokonce už i klíče. Ale budu si nejspíše muset najít práci, abych si vydělala nějaké peníze."

,,Třeba si tam i někoho najdeš a nebudeš kvůli němu chtít zpět." Žertovala Bonnie a Elizabeth do ní hravě strčila. Po zbytek času, který partě kamarádů zbyl, vzpomínali na různé zážitky a vzpomínky a smáli se.

,,No nic, už budu muset jít, je skoro třičtvrtě." Řekla Elizabeth sklesle a stoupla si. ,,Budeš nám moc chybět." Řekla Caroline, která začala brečet a znovu akorát na rozloučenou objala svou kamarádku. ,,Vy mě taky." Řekla Elizabeth a naposledy se se všemi objala.

Vyšla z Grilu ke svému autu a jela zpět do penzionu.

,,Už jsem zpět. Skočím si nahoru pro věci a pojedu." Oznámila, když šla kolem svého otce do pokoje. ,,Pomůžu ti." Řekl Zach a vydal se za ní.

Společně šli do jejího pokoje, kde už leželi všechny sbalené kufry.

Elizabeth vzala své dva nejmenší kufry a menší batoh a Zach vzal zbylé dva největší kufry.

Věci společně naskládali do kufru auta a přišla další část dne, které se Elizabeth bála a chtěla se jí vyhnout. Musí se rozloučit se svým otcem. Nechápejte ji špatně, milovala svého otce, ale velmi dlouhou dobu ho neuvidí.

V té době ani nevěděla, že už ho vlastně nikdy v životě neuvidí a že je to naposledy, co spolu mluví.

,,Opravdu nechceš jet až zítra ráno, aby jsi nemusela jet přes noc?" Zeptal se ustaraně. ,,Ne, chci tam být už co nejdříve. Budu v pořádku a pokud budu unavená slibuju, že někde zastavím." Uklidnila ho a položila mu ruce na ramena.

,,Doufám, že se ti po cestě nic nestane, a že se tam budeš mít dobře." Řekl a pohladil Elizabeth po tváři. ,,Budu v pořádku. Hlavně ty aby ses o sebe postaral." ,,Budu v pohodě. Přijede za mnou jeden můj známí, Stefan, takže tu nebudu sám." ,,To ráda slyším, aspoň se o tebe nemusím tolik bát."

,,Ještě než odjedeš, něco pro tebe mám." Řekl a z kapsy vytáhl přecpanou obálku. Elizabeth trochu naklonila hlavu a byla zvědavá, co se v ní skrývá.

,,S tvou matkou jsme to pro tebe šetřili už když jsi se narodila, tak doufám, že se ti to bude teď hodit." Dodal a předal obálku do rukou své dcery.

Podívala se do ní a viděla spoustu bankovek. Nečekala, že jí dá zrovna tohle a že těch peněz bude tak moc.

,,Páni, tati. Vždyť tohle mi vystačí dokonce minimálně na rok." Řekla Elizabeth. ,,Proto ti to dávám už teď. Chci, aby sis to tam užila a nemusela hlavně pracovat, aby jsi si vydělala nějaké peníze. A taky přívěšek s železníkem, nikdy nevíš, co se může stát."

Obálku schovala do kabelky, přívěsek nasadila okolo krku a naposledy objala svého otce. Nechtěla ho pustit, ale věděla, že musí.

,,Už asi pojedu." Řekla nakonec, když se odtáhla. ,,Dobře. Hlavně jeď opatrně." ,,Neboj, sbohem." Nasedla do auta a naposledy se podívala na penzion Salvatorů.

Vše v Mystic Falls jí bude chybět. Je to město ve kterém vyrůstala a ze kterého až do teď nevytáhla paty.

Nakonec projela okolo velké cedule Vítejte v Mystic Falls a na dobu neurčitou se s ním rozloučila.

Jela dlouho do noci a nakonec zastavila jak slíbila, aby si mohla odpočinout. Lehla si na zadní sedadla a spala až do rána.

Sice jí trochu bolela záda, ale jinde v nějakém motelu se jí moc spát nechtělo.

Ráno znovu sedla za volant a vyjela. Tentokrát už nezastavovala a dojela a zaparkovala před velkým panelkem, kde vystoupila.

Zatím své kufry nechala v autě a šla otevřít dveře od hlavního vchodu. Vyšla schody až do pátého patra, kde odemkla dveře s číslem 17.

Vešla a ocitla se v úzké předsíni. Položila svou kabelku na komodu a šla si prohlédnout byt.

Byl malý, ale útulný. Obývák byl spojený s kuchyní, měla jednu ložnici a koupelnu.

Když si byt prohlédla, vrátila se pro své věci do auta a vybalila si. Chtěla si vybalit co nejrychleji, aby si mohla prohlédnout aspoň kousek města.

Nakonec skončila u jedné kavárny, kde si dala kafe, po ní si zašla ještě do obchodu koupit nějaké jídlo a domů. Doma si udělala něco k večeři, udělala večerní hygienu, převlékla se do pyžama a šla spát.

Byl ti pro ni celkem dlouhý den a už si chtěla konečně odpočinout, chtěla svůj zasloužený spánek.