Kamarádky, na život i na smrt. ♡☆ [DOKONČENO]

Bude zase dosti mýdla

Všechny naše milé (i nemilé)
kamarádky, tedy pět dívek, jsou součástí táborového klubu Rozrazil (TK Rozrazil), ten pořádá jednou za měsíc výlet na celý víkend, od pátku do neděle, letos na konci říká se jeden takoví konal.
Ale co se stane, když je to na čtyři dny ?

Cesta vlakem z Brna Králova pole nádraží do nádraží v Jeseníku, trvá cesta přibližně čtyři hodiny. Pak jdete z kopce ulicemi a překvapivě do kopce ulicemi. Najde se tam základní škola, ve které přespávali. Rozložili si v tělocvičně karimatky a dali si večeři.
Poté byl nástup a v něm se rozhodovalo kdo půjde delší a kdo kratší výlet v sobotu. Taky se rozrazovaly týmy. Jo a mimochodem tuto expedici dělá Barek (bratr Lily)
Bohužel ale přijely z naší párty pouze tři nejstarší. A tedy Basůvka, Mína(pořát ta jiná, než znáte vy) , chlapec jménem Jakub přezdívkou Cucíno (neptejte se proč !), a Hraboš (také přezdívka hocha jménem Ondra). Naše tři dívky plus Basůvka, Mína, Cucíno a Hraboš šli žen delší a ostatní ten kratší. Samosebou že to nejsou všichni, ale tyto znáte z minulé kapitoly. Poté šasi zahráli hru v těch týmech a všech šest dívek, tedy bez Esme, šly spát asi tak ve dvě. Pak se tam ještě půl hodiny Mína a Mel řechtaly, ale o tom nikdo neví, jen to všechny rušilo v spánku...

Další den šest dívek vstávalo o půl osmé protože jim vlak jel za hodinu. Nasnidaly se a vyrazili na cestu. Vlakem jeli pár kilometrů, než vystoupili docela se tam nasmály.

Poté vyrazili do kopce. (Ukážu vám na obrázku graf vývoje cesty. Jen posledních pár kilometrů bylo na pohodu.)

No byl to únavný den, ale aby toho nebylo málo, hráli ještě dvě hry.
Moment víte vůbec kolik šli ti mladší kilometrů ? 12,5 km a něco potěsujicího ti co to šli víc, šli přesně dvakrát tolik, tedy 25 km. Sice bylo posledních 11 z kopce ale pššš.

No další den dopoledne zůstali ve škole. Někteří šli hrát vybišu, ale naše trojice zůstala v tělocvičně a vytáhly si tyče na šplhaní. Nejstarší se hned protáhla a něco tam začala vytvářet. Nejspíš pole dance, ale kdo ví. Pak Mel vyšplhala na horu a zase dolů.
Večer byl krátký výletícek po zdejších lázních. Vyrazily asi v 16:30 a měli se vrátit do sedmi. Jelikož skupinka Mel vycházela jako poslední dorazila tedy jako poslední. A to jen se zpožděním hodinu a půl. Vyšplhali kopec a pokračovali přes lázně ke kapličce sv. Kryštofa. Byli tam lavičky na železných kůlech které se otačely tak se tam nějakou tu chvíli točili. Poté potkali branku, na které bylo, dalo by se říct svími způsobem, na psáno že jim otevře Sámo. Tak si jejich skupinka neodpustila jim tam nechat vzkaz.

No tak toto jim tam napsali a šli dál.  Po cestě zpátky ještě viděli jen tak se procházet po lázních lišku (ano jsou to Jeseníky, ale i tak uprostřed lázní liška). No a nakonec všeho dobrého, potkali ruského profesora ekonomie (asi) a fotili se s ním. Ale za zážitek to stálo.
Dívky se byly po výletě umýt, ale mělo to malý problém.
Kdo má mýdlo ?
Nikdo.
No takže to musely přežít s jedním mýdlem pro několik lidí. Zážitků bylo ještě spousty z dalších výletů, ale to se mi nechce psát.