Dragon Wars [POZASTAVENO]

5.:Way to go

Probudila jsem se na své dece a vedle mě seděl nádherný pták. Měl dlouhý ocas modré barvy a celý vypadal jako vytesaný z ledu. Oči vypadali jako safíry. Even se také probudil a pomalu se blížil k ptákovi.

"Co je to? Tenhle druh neznám." Usmála jsem se na něj. Jeho hlas vzbudil i ostatní a ani oni ho neznali.

"Já ho znám. Tohle je ledový fénix. Ohnivého jste už mohli vidět, ten shoří a z popela se narodí, vodní se jakoby roztaví a ledový roztaje. Vidíte, drží čtyři šupiny od našich draků! To je znamení, že už se ukryli a jsou v bezpečí. Aspoň to víme." Natáhla jsem ruku vzala jsem si ty šupiny a pak si nožem odřízla malý pramínek vlasů a vložila ho fénixovi do drápů. Ten pak odletěl. Najednou jsem si vzpoměla na setkání se Starou Pravdou. I na to co řekla o Evenovi. 'Láska, dítě, láska.' Zvláštní jak se na mě pořád usmívá. Jako kdyby to věděl, že to vím. Napadá mě jestli jim mám říct co se v noci stalo. Asi ne. Chtěli jsme vyrazit, ale strhl se takový liják a vichřice, že jsme nemohli pokračovat. Znovu jsme ulehli a usli.

Po chvíli mě opět probudil hlas. Tentokrát jsem neváhala a šla za ním. Došla jsem ke studánce a stará osoba na mne hned promluvila:

"Mé dítě, nemůžeš odejít od Staré Pravdy, když máš jiné otázky. Co tě ještě trápí, dítě?" Zavázala jsem. Co mne trápí? Pak mi to došlo.

"Pověz mi, kde mám hledat Frozen Heart?" Lajsane se usmála. Z vody se ke mě natáhla ruka a držela mapu.

"Tady najdeš cestu. Avšak měj se na pozoru. Čeká tě velké nebezpečí." Pak se zablesklo a já byla zpátky u ohně. Ostatní se probudili až když přestalo pršet. Zbalili jsme věci a odjeli na sever. Cestou jsem jim vyprávěla co se stalo a ukázala i mapu. Nyní aspoň víme kam jet.

Jeli jsme krokem a naslouchali zvukům lesa, jestli nás náhodou někdo nesleduje. Na cestě už rukavice nenosím, abych mohla kdykoli začít čarovat. Ovládám to natolik, aby okolo mě nic nezmrzlo ani otěž, kterou držím v dlaních s nejvyšší opatrností. Ledový fénix se nevrátil po více dnů, tak jsem usoudila, že už nás draci kontaktovat nepotřebují nebo se schovali dost daleko. To druhé by bylo lepší. Ani jsem si nevšimla, že Lien zastavila. Stáli i ostatní koně a my se rozhlíželi po zdroji jejich znepokojení. Even chtěl seskočit z koně ale já ho pohybem ruky zastavila. Pak se ozvalo prasknutí někde nalevo ode mě. Chodí to v kruhu a tak chodí jedině...

"Vlci!" Vykřikla jsem a pobídla Lien do trysku a prchali jsme lesem. Po chvíli se před námi objevila velká strž. Přinutila jsem Lien ke skoku. Chvíli jsme letěli nad strží a pak se Lienina kopyta dotkla země na druhé straně. Po ní hned dopadli další tři koně. Vlci se zastavili na opačném kraji. Utekli jsme jim jen tak tak.