Dragon Wars [POZASTAVENO]

12.: Valley of Fear

Drápy se blížily k mému srdci rychlostí blesku. Šípy té stvůře nijak neublížily a ona se zdála nezastavitelná. Nechtělo se mi jen tak umřít. Luk jsem pustila na zem a má ruka nahmátla mou nyní už jedinou zbraň. Dýku. Pevně jsem ji sevřela a její povrch začal pokrývat led. Počkala jsem až bude to zvíře blíž a pak mu ledovou dýku vrazila do srdce. Zavřela jsem oči a doufala, že to vyšlo. Podívala jsem se skrz řasy a spatřila to zvíře....... změněné v led. Vystrašeně jsem pustila dýku z rozklepaných rukou a prohlížela si zmrzlou stvůru.

"Co to sakra bylo?" Nayiny oči byly rozšířené strachem a kolena se jí klepala.

"Říká se jim Ibrati a jsou velmi nebezpeční. Jejich drápy jsou ostré, ale když je do někoho zabodnou, ulomí se a zůstanou hluboko v ráně. Je jen štěstí, že se tě nedotkly, jsou i jedovaté." Moje oči se upřely na mluvícího Evena. Sevřel rty a sklopil hlavu. Moje obočí vylétlo nahoru rychlostí blesku. Znovu ji zvedl a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a sebrala ze země dýku. Její ostří už nebylo z ledu, ale já jsem aspoň přišla na nový způsob obrany.

"Musíme jít. Cíl naší cesty je ještě daleko." Vyhoupli jsme se na koně stojící poblíž nás a vyjeli jsme klusem pryč. Slunce se nakláněla nad obzorem a obloha začala tmavnout. Nezastavovali jsme, aby nás nějaká stvůra nepřepadla ve spánku. V noci se totiž nejvíc rojily stvůry, které přes den spaly. Koně šli krokem a Aura spala tentokrát u Evena v sedlové brašně. Ledový fénix mi letěl nad hlavou, někdy mi přistál na rameni a nebo na sedlo.

Dnešní noc byla nádherná. Měsíc v blížícím se úplňku jasně zářil a společně s miliony hvězd nám svítil na cestu. Daren a Naya jeli vzadu a potichu spolu mluvili. Naya vypadala ustaraně a Daren ji zřejmě uklidňoval. Vedle mě se ozvalo zafrkání. Otočila jsem hlavu za zvukem a spatřila Evena, který se na mě usmíval a hladil Auru po hlavě. Úsměv jsem mu vrátila a natáhla jsem ruku, abych Auru podrbala za ušima. S radostí se natáhla k mojí ruce a začala se s ní mazlit. Nad mou hlavou se ozval křik. Vzhlédla jsem k fénixovi nade mnou. Myslím, že už bych mu měla dát jméno. Mávnutím ruky jsem si ho zavolala k sobě a on mi ladně přistál na rameni. Jen co se dotkl mého ramene, poznala jsem, že to není on, ale ona.

"Budu ti říkat Pandora. Co na to říkáš?" Mrkla na mě svým safírovým okem a já jsem v mysli ucítila její souhlas.

"To je pěkné jméno, Pandora." Even sledoval Pandoru, která znovu vykřikla. Varovně vykřikla.

"Něco je špatně!" Křikla jsem na pár, jedoucí za námi. Bylo to už pár dní, co nás napadl Ibrat, a já se nyní již připravovala na další útok. Sevřela jsem dýku a druhou rukou jsem přidržovala otěže. Ostatní se snažili najít důvod Pandořina neklidu. Pandora začala vřískat víc a víc a najednou ztichla. Za okamžik jsme věděli proč. Nad našimi hlavami, i nad špičkami stromů, proletělo obrovské zvíře. Jeho křídla rozvířila vzduch a prudkost větru ohnula stromy. Byli jsme co nejvíc zticha a stáli jsme na místě, aby si nás nevšimlo. Přeletělo nad námi a zamířilo k horám daleko před námi. Oddychli jsme si a pomalu zase pokračovali v cestě.

"To bylo o vlásek." Řekla slabounkým hláskem Naya. Daren jí položil ruku na rameno a podíval se na mě.

"Co to vlastně bylo?" Vzhlédla jsem k nebi. Všude byl klid a ptáci se znovu vrátili na oblohu.

"Něco hodně velkého, Darene. A jestli se nemýlím, letělo to k horám, ke kterým míříme taky. Takže to znovu potkáme." S Evenem po boku jsem vyjela do čela. Pandora sedící na mém rameni byla v klidu. Dotkla se mých myšlenek a já jsem poprvé uslyšela její hlas.

"Žádný strach, má paní. Jako stvoření ledu s vámi mohu takto hovořit. Stejně jako ostatní stvoření ledové magie." Měla milý hlas.

"Co to bylo za zvíře, Pandoro?"

"To byl Varox, strážce průchodu mezi Údolím Strachu a Horami bezmoci. Měla jsi pravdu, když si tvrdila, že to znovu potkáme. Budeme s tím dokonce bojovat a musíme ho porazit, aby jsme prošli dál. Za horami nás čeká ještě jeden les, a to Les Smutku, a za ním jsou Ledové Hory. Cíl naší cesty. Nejsou z kamene, ale z ledu, a někde uvnitř se ukrývá Frozen Heart." Zamyslela jsem se nad tím, co my právě sdělila. Nezbývá nám nic víc, než s Varoxem bojovat a vyhrát. Podělila jsem s ostatními o tyto informace a začala probírat plán útoku. Even tvrdil, a ostatní to potvrdili, že jako dívka s ledem v ruce mám šanci ho porazit. Já jsem zase namítla, že s ním sama bojovat nemůžu, protože ho sama neporazím. Pandora se opět dotkla mých myšlenek.

"Sama Varoxe sice neporazíš, ale oni ti mohou pomoci zabavit ho. Even má pravdu v tom, že jako dívka s ledem v ruce se mu můžeš postavit a společně jej porazíte." Její slova jsem zopakovala ostatním. Daren přikývl.

"Má pravdu. Společně ho porazíme a projdeme dál." Optimismus se hodil. Opět jsme jeli mlčky. Slunce se začalo drát nad obzor a Údolím se povalovala mlha a chlad.

Vytáhla jsem si z brašny chleba a kousek salámu. Zakousla jsem se do chleba a salám podala Auře. Slupla ho jako malinu a znovu se schoulila do hlouby mojí sedlové brašny. Přes cestu mi přeběhlo podivuhodné zvíře. Mělo šest nohou, hlavu do tvaru trojúhelníku, pokrytou šupinami, na zádech peří a dlouhý ocas pokrytý bodlinami. Otevřelo na mě tlamu a já si všimla dvou řad velkých ostrých zoubků a rozeklaného jazyka. Vypadalo to velmi roztomile. Even si ho prohlédl.

"To je Foknes. Může žít na zemi, ve vzduchu i ve vodě. Je to velmi zajímavý tvor." Foknes na nás zasyčel a vyplázl jazyk, a zmizel v keři. Usmála jsem. Lien šla pravidelným krokem, za to za námi bylo slyšet pravidelné oddechování. Naya spala v sedle, opřená o šíji Evil a otěže svíral Daren. Byl čas si odpočinout. Zavedla jsem je na malý skalnatý výběžek nad krajinou a slezla z koně. Slunce bylo už kus nad obzorem a osvětlovalo Hory bezmoci, které již nebyly tak vzdálené.....

Hey guys.
Tak tady po delší době další kapitola :-) jeeeeej :-) omlouvám se za takovou nudnou kapitolu, ale neměla jsem moc času psát......alespoň jste poznali nový názvy zvířat :-):-):-):-) nevím za jak dlouho bude další, ale budu se snažit :-):-):-) Věnováno vám všem :-):-):-) Love you guys :-)