Dragon Wars [POZASTAVENO]

7.: Kiln Death

Ledová růže mi nedala spát. Pořád jsem ji viděla ve své dlani. Opustili jsme jeskyni a brzy poté i hory. Za horama byla malá vesnice.

"Mohli bychom tam nakoupit další zásoby, budou se hodit." Naya ani já jsme tam nemohli a tak nakupovat budou gardisti. My se budeme držet u koní a budeme se snažit nebudit pozornost. Tak zněl plán a jen co jsme do vesnice vjeli, přehodili jsme si přes hlavy kápě.

U malého stánku s ovocem Even seskočil a šel nakupovat. Stánkař se s nim začal dohadovat o penězích, ale přidal se k nim Daren a vyřešil to. Když jsme odjížděli sklouzla mi z hlavy kápě a stánkářovi se rozšířili oči.

"To je ona" vykřikl "to je princezna January! Chyťte ji!" To už jsme na nic nečekali a prudce pobídli koně, kteří už ze zvyku vyrazili do trysku. Za námi vyjeli dva vojáci. Pro mě a Nayu. Lien utíkala v čele, za ní Liosan a Evil a řadu uzavíral Laki. Křik za námi sílil a blížil se. Moje moc se drala na povrch a chtěla to snadno vyřešit, ale já jí bránila. Nechci ubližovat lidem, ani těm co mě mají chytit. A tak jenom utíkáme. Opustili jsme vesnici a mířili do lesa. Přezdívá se mu Hvozd Smrti a ostatní z mé země se ho bojí. Doufám že i tihle vojáci. Nikdo ze skupiny neprotestoval a navedli své koně za mnou. Koně vojáků se ale splašili a začali vyhazovat a vzpínat se. Jeden svého jezdce shodil a utekl a druhý vzal do zaječích hned po něm. Shozený voják utíkal po svých, protože nechtěl být lesu moc nablízku a navíc sám.

My se zastavili na kraji a sledovali je, po jejich útěku jsme pokračovali krokem, aby si koně odpočinuli. Nebojím se povídaček o nestvůrach co tu žijou. Jestli nějakou potkáme, určitě svou moc použiji a to naplno. Taky se ale povídá, že tu žije víla, která je ochotná pomoci lidem, kteří jsou toho hodni. Ze zamyšlení mě vyrušil zvuk podobný mávání křídel. Vzhlédla jsem a na větvi nad mou hlavou jsem ho spatřila. Ledový fénix! Draci jsou v pořádku, to jsem poznala podle šupin v jeho drápcích. Slétl níž a přistál mi na rameni. Z toho jsem vycítila vzkaz, že nyní bude mým přítelem a strážcem. Šupiny jsem mu vzala a zelenou s modrou jsem podala Naye. Ty byly jejích draků a bílá s černou byly mých. Byla jsem štastná, že jsou v bezpečí a v pořádku.

Mezi kmeny stromů prosvítali paprsky zapadajícího slunce, ale byly chladné a šedivé, ne hřejivé a žluté jako vždy. Podle mého to je tím lesem. Slunce zapadlo a lesem se ozval zpěv. Lien se instinktivně natočila za ním a ostatní taky. Na mýtině, kam jsme dojeli, se v divokém tanci točila Halista, dobrá víla.

Takže snad se vám kapitola líbila :-)  Věnováno Ghoulia4:-)  Jinak vote a komentík mě nakopne dál :-) :-) :-)