Dragon Wars [POZASTAVENO]

11.: Attack

Brzo ráno mě probudilo cosi vlhkého na mém nose. Byla to Aura. Podrbala jsem ji za ušima a rozhlédla se kolem. Ostatní ještě spali, ale Even byl podezřele v klidu. Vylezla jsem z úkrytu a zamířila k řece. Aura se držela za mnou. Ponořila jsem ruce do vody a opláchla si obličej. Někde za mnou zapraskaly větvičky. Aura zavrčela a já si vytáhl nůž. Nepoužívám magii kdykoli na nás někdo zaútočí. Čekala jsem až bude těsně za mnou a pak jsem tomu podkopla nohy, srazila to k zemi a přiložila nůž ke krku. Jak jsem si myslela, byl to Even.

"Ale, ale, ale, to se dělá, sledovat mě?"

"Měl jsem strach, aby se vám něco nestalo."

"January, říkej mi January. Myslíš si, že se neumím bránit sama?"

"Po tom co jsem viděl a zažil, nepochybuji. Jen z opatrnosti, potřebujeme vás kvůli Frozen Heart. Pardon, potřebujeme tě." Opravil se, když si všiml mého výrazu. Aura se k němu přiblížila a pak šťouchla hlavičkou do mojí ruky s nožem. Vrátila jsem nůž do pochvy a pomohla mu na nohy.

"Jak to, že nespíš? Naya a Daren byli dost unavení a ty si tak taky vypadal. Jestli si nespal jen proto, že sis dělal starosti, tak si zasloužíš jen.." Strčila jsme ho do řeky.

"Pořádně vykoupat." Zasmála jsem se při jeho výrazu, hlavně když dopadl na led. Vstal a za ruce mě táhl k sobě. Aura se pokusila jít za námi, ale nožky se jí na kluzkém povrchu jen rozjely do stran. Bylo to směšné, jak se snažila postavit. V tom smíchu jsem si neuvědomila, že Evena pořád objímám. Neodtáhla jsem se a sledovala dál Auru, jak se snaží postavit.

"Měli bychom se vrátit, Evene. Naya by o nás mohla mít stejný strach jako ty." Pokýval hlavou a vyrazil ke břehu. Tak snadno ho odejít nenechám. Doběhnu ho, strčím ho na led a nechám ho pomalu rozpouštět. Takovou rychlost jsem ještě neviděla. V mžiku byl vedle mě. Auře se pořád rozjížděly nožky, tak jsem pro ni došla. Even čekal na břehu a vzal mi Auru z rukou. Podrbal ji za ušima a ona mu ruku olízla. Nemělo smysl znovu usínat, protože začínalo svítat a Naya a Daren už byli také vzhůru.

Nasedli jsme proto na koně a vyrazili dál. Aura se uvelebila v jedné z mých sedlových brašen. Ledový fénix mi buď seděl na rameni nebo letěl nad námi. K poledni jsme se konečně vymotali z toho tmavého lesa. Podle mapy nás teď čekalo Údolí Strachu. Jeli jsme celé odpoledne a až pozdě v noci jsme se dostali k Údolí. Rozhodli jsme, že nebudeme zastavovat a tak jsme pokračovali.

"Buďte opatrní. Nastražte uši a hlavně si připravte aspoň nože." Všichni mojí pobídku vzali bez řečí a nože si připravili. Jela jsem v čele a po chvíli se ke mě připojila Naya.

"Ty, January.. Jak je to s tebou a Evenem?" Jedno moje obočí vyletělo nahoru.

"Jak to myslíš?"

"Včera v noci jste oba zmizeli a vrátili jste se spolu. Co v tom je?" Naya byla vždycky hrozně zvědavá.

"Nic. Já jsem šla k řece a Even mě sledoval. Nic jiného to nebylo." Naya zklamaně zamručela. Zřejmě čekala něco jiného. Chtěla ještě něco říct, ale to už jsem ji přerušila mávnutím ruky. Slyšela jsem totiž podivný zvuk. Dala jsem znamení i dozadu a připravila si luk. Ostatní také a jen vyčkávali až se ten zvuk ozve znova. Tentokrát se ozval zprava. Slyšela jsem, že tady žije hodně nebezpečných stvůr. Z houští kousek od nás spadlo pár listů. Hlavou jsem k němu kývla a ostatní tam namířili luky. Z keřů najednou vyskočila obrovská příšera, celá chlupatá, s dlouhými tesáky a snad ještě delšími drápy. Řítila se ke mě a vypadala, že jí šípy dopadající na její kůži nevadí. Blížila se pořád víc a víc. Pak vyskočila do vzduchu a drápy mi namířila přímo na srdce. Už jsem čekala jen na to, až se do mě zaboří.......

Ahoj, moc se omlouvám, že jsem dlouho nic nepřidala, ale to víte škola a teď Vánoce.:-) :-)  Doufám že se kapitola líbila:-) :-)  Věnováno Lily20_5 a všem co Dragon Wars čtou:-) :-) :-)