9.: My magic

327 39 11
                                    

Ostatní spali vedle svých koňů. Já jsem vstala a roztáhla svitek s písní. Byla krásná a protože jsem nemohla spát, vylezla jsem ven a zamířila k první vrbě a vyhoupla se do větví na špičce. Četla jsem si píseň a slova jakoby se mi vypalovala do mozku. Když jsem dočetla na konec, pamatovala jsem si ji celou. Měsíc svítil jasně a hvězdy byly jako tisíce očí shlížejících na mě. Slezla jsem zpátky na zem a vrátila se k Lien. Schoulila jsem se do klubíčka a se svitkem v ruce usnula.

Měla jsem divný sen. Viděla jsem led a chladný sníh, a pak trůn z ledu a na něm dívku. Nemohla jsem tomu uvěřit. Měla na hlavě velmi zvláštní korunu. Byl to zlatý silný kruh na kterém seděli tři draci. Napravo černý, nalevo bílý a uprostřed nad čelem modrý. Všichni měli zuby, ostny, drápy, špičky křídel a ocasů zlaté. Oči měli proložené stříbrem a zorničku onixem. Všimla jsem si, že modrý držel vločku. Byl ze safíru, bílý z diamantu a černý z onixu. Měli roztažená křídla a ocasy se jim proplétaly přes hlavu a na druhé straně koruny se rozplétaly a zvedali do výše. V ruce držela hůlku z ledu a nahoře byl vsazen velký tmavý safír. Pohlédla jsem jí do tváře, která byla zahalena mlhou. Ta už už mizela a chtěla odkrýt tvář té ženy, ale v tom mě někdo probudil.

Even mi jemně třásl ramenem. Otevřela jsem oči a prohlížela si jeho úsměv. Byl roztomilý a mě se vrátila Lajsanina odpověď. Pomohl mi vstát a vedl mě za Halistou. Měla na sobě podivný plášť a držela za hřívu jasně červeného koně.

"Nyní pojedeme na místo, kde svou magii vyzkoušíš i s písní. Váš kůň je připraven." Vylezla jsem do sedla a chytla otěže. Halista pobídla svého koně do cvalu a my ji následovali. Jeli jsme lesem a po chvíli jsme narazili na skály. Vedla nás k nim a do malého nenápadného otvoru. Bylo tam široké prostranství, kde se moje magie mohla vyřádit. Sklouzla jsem ze sedla a otočila se na Halistu pro další pokyny. Ta jen kývla rukou doprostřed toho místa a já pochopila. Byl čas na píseň.

Nadechla jsem se a začala zpívat.....

Na vrcholcích v noci panuje sníh,
Ani stopa po lidech.
Ta samota královstvím je,
Královnou jsem vloček všech.
kvílí vítr a hřmí bouře v srdci mém,
Zlobu vyšeptám v tichu mrazivém.

byla v zámku vězněna,
Skrývej city buď skříňka zamčená.
To táta chtěl, ty dny pryč jsou,
Svět zná tvář mou!

Najednou, najednou
Chci skončit s tou hloupou hrou,
Najednou, najednou,
Dveřmi prásknu za sebou.
jsem svá, to chci dokázat všem,
V bouři rozkvétám,
A mráz v duši vítězí nad sluncem.

Je zvláštní jak z té dálky
Se všechno menším zdá
I ten strach co ve vládnul
Je loutka bezmocná!
Jen vyzkouším jak mocná jsem
A k výšinám zvedne zem.
V své říši bez konce chci žít,
Klid mít.

Najednou, najednou
Volná jsem kráčím oblohou,
Najednou, najednou
slzy šperkem jsou.
jsem svá, jsem hráč i rváč.
V bouři rozkvétám.

moc se nocí snáší
V kódu neznámém.
A chladná duše září
V krystalcích jak diadém.
myšlenky se tříští
Jedna smysl .
Je pasé minulost,
když svítat začíná!

Najednou, najednou
Úsvit dává mi sílu svou
Najednou, najednou
nejsem dívenkou.
jsem svá, křídla hlas můj
V bouři rozkvétám.
Chci žít v zimě bez konce život svůj!

Dozpívala jsem a koukla na to co jsem způsobila. Stály tu překrásné sochy mých dračic a ledové růže. Halista i ostatní se usmívali. To bylo dobré znamení. Roztáhla jsem dlaň a myslela na sněhovou vločku. Okamžitě se objevila. Dupla jsem nohou a led pokryl celou plochu. Vyčarovala jsem ostatním brusle a začali jsme bruslit. Byl to nádherný pocit. Postavila jsem sněhuláka mávnutím ruky. Even ke mě přijel blíž a já se rozhodla ho poškádlit. Projela jsem kolem něj rychleji než jsem chtěla, ale to nevadilo. Otočil se a mířil ke mě. Zase jsem mu utekla. Smál se a já taky.

O podivném snu jsem nemluvila. Padl večer a my jeli zpátky. Ulehli jsme unaveni ke svým unaveným koním a okamžitě usnuli. Ten sen se ale opakoval.....

Dragon Wars [POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat