Dnešní sen nebyl nijak děsivý, ale hodně jsem se v něm vztekala.
Celý sen se odehrával ve škole. Zdálo se mi, že jsem vzala do školy svůj luk a šípy. Všichni z toho byli na větvi, ale mě to štvalo. Nestála jsem o pozornost. Všichni na to pořád sahali, pořád se mě ptali, jestli si to smí půjčit a já už byla opravdu naštvaná, křičela jsem, že ne. Dokonce i učitelka se mě tak přihlouple ptala, aspoň stokrát. Konečně zazvonilo na přestávku a já idiot jsem to nechala ležet ve třídě vedle mé tašky. Šla jsem si odskočit a když jsem se vrátila, u dveří ležel můj šíp. Ohnutý, zničený. Křičela jsem, kdo to sakra udělal, kdo sáhl na můj luk a šípy. Nenávidím, když na mě nebo na mé věci někdo bez dovolení sahá. Než jsem se nadála, letěl třídou další šíp. Narazil do tabule. Roztříštil se na několik kusů. Nejsou to šípy dělané na tyhle věci, mám oblé hroty. Začala jsem ječet a všichni okolo mě běhali a křičeli, byli jako šílení. Vztekala jsem se, byla jsem rudá vzteky. Okolo mě byl blázinec. Kromě vzteku jsem se začala i bát. Všichni včetně učitelky okolo mě lítali jako blázni, křičeli a smáli se a já cítila absolutní chaos jak mě chytá pod krkem. Pak jsem se vzbudila.
