Dnešní sen nebyl nejpříjemnější, ale v porovnání s mými sny nějakou dobu zpátky jsem za něj i ráda.
Sen začal na tramvajové zastávce, na kterou chodím každý den. Zdálo se mi, že jsem začala bavit s místními tramvajáky. Zvláštní bylo, že jeden z těch tramvajáků je Luďa, starší spolužák ze školy. Bavili jsme se, byla zábava a mezi řečí mi nabídl jízdu nějakou "VIP tramvají". Byla jsem zvědavá, a tak jsem řekla, že chci. Vypadala jinak než normální tramvaje - byla mnohem menší, vlastně jen kabina řidiče a asi 5 míst na sezení. Byla útulná a pohodlná. Luďa mě svezl po různých místech poblíž mého domova. Jelikož jsem se přistěhovala nedávno, moc míst tu neznám, a tak jsem byla z některých míst příjemně překvapená. Jízda byla dost fajn, i když jsem neměla možnost se bavit s Luďou, protože byl v kabině řidiče. Užívala jsem si ten pohled tam venku. Pak se ale něco pokazilo. V tramvaji to divně zachrčelo a najednou jsme se řítili obrovskou rychlostí. Tramvaj se začala plnit kouřem, na oheň jsem nečekala dlouho. Dostala jsem strach. Oheň odzadu spaloval tramvaj. Snažila jsem se natlačit nejvíc dopředu tramvaje, ale byla malá, moc daleko od ohně jsem se nedostala. Bušila jsem pěstmi do skla od kabiny, ale Luďa mi nemohl otevřít - měl plné ruce práce se zastavením tramvaje. Pomalu jsem se loučila se všemi co mám ráda, když sebou najednou tramvaj prudce cukla. Sekla jsem sebou o zem a až když jsem se zvedla mi došlo, že konečně stojíme. Dveře se otevřely a já vyběhla ven. Zvenčí jsem se dívala na stav tramvaje. Než mi to došlo, otevřely se i dveře řidiče a vyšel Luďa. K němu se naštěstí nedostal ani kouř. Vykašlávala jsem zbytky kouře. Zeptal se mě, jestli jsem v pořádku a já mu přes kašel řekla, že ano. Pak jsem ho vzala k nám.
Když jsem přišla domů i s Luďou, vysvětlila jsem v rychlosti mámě co se stalo a poprosila ji, aby se o něj chvíli postarala, abych mohla do sprchy. Zalezla jsem do sprchy a vylezla asi až po hodině. Když jsem vylezla, hledala jsem mamku a Luďu. Nemohla jsem je najít. V obýváku, v mém pokoji, nikde. Napadla mě ložnice, a tak jsem se do ní podívala. Myslela jsem, že mi vypadnou oči z důlků. Luďa ležel bez trika v posteli mojí mamky a spal. Od pasu dolů byl přikrytý dekou, takže jsem nevěděla, jestli má kalhoty nebo ne. Zuřila jsem, ale nechala jsem ho spát a šla do svého pokoje. Mamku jsem pořád nenašla. Zabavila jsem se ve svém pokoji, když jsem po chvíli slyšela z chodby hlas mého táty. O něčem se dohadoval. Chvíli jsem poslouchala a pak mi došlo, že se dohaduje o politice. Přišlo mi to vtipné. Vyšla jsem z pokoje a viděla tátu a Luďu, který stál jen v trenkách, jak se spolu dohadují. Nebyla to hádka, ale byli dost zapálení. Když si mě Luďa všiml, omluvil se tátovi, otočil se ke mně a natlačil mě do mého pokoje. Chytl mě opět vztek. Chtěla jsem okamžité vysvětlení co sakra dělal v posteli mé mámy polonahý. Snažil se mě uklidnit, že ho donutila máma sundat to oblečení, protože bylo načichlé kouřem, a že ho neviděla polonahého. V tu chvíli mi to přišlo jako dobré vysvětlení, a tak jsem se uklidnila. Přiblížil se ke mně, čelem se dotýkal mého čela a vzrušujícím šeptem řekl "Ty si vážně myslíš, že bych spal s tvojí mamkou, když tady mám mladší model?". Tón jeho hlasu mi rozpálil lýtka, ale já na něho hodila provokativní pohled a řekla něco v tom smyslu jako "A ty si vážně myslíš, že mě dostaneš zrovna takhle?".
Pak si už nic moc nepamatuju, jen, že jsme dál byli v mém pokoji a nějak se provokovali, ale na nic (bohužel?) nedošlo.
Tenhle sen byl divný a nepříjemný hned z několika důvodů - divný proto, že se ta scéna po tramvaji odehrávala v bytě, ve kterém jsem vyrůstala a z kterého jsem se musela po rozvodu rodičů přestěhovat (takže tam už skoro 3 roky nebydlím), taky proto, že máma a táta by spolu nemohl být v jednom bytě - vždyť jsou rozvedení. No a taky proto, že nechápu, proč si sakra vůbec Luďa potřeboval lehnout a proč zrovna do postele mé mamky. A nepříjemný? No, to proto, že mám přítele, kterého opravdu moc miluju a je mi vážně nepříjemná představa nevěry, obzvlášť s člověkem jako je Luďa.
