Dnes ráno jsem měla opravdu problém si uspořádat myšlenky a vzpomínky z tohoto snu.
Sen začal v době, kdy hrozil konec světa. Všechny zdroje mizely před očima, ekonomika se hroutila a mezi lidmi se šířil chaos a panika. Prezident byl zabit. Zabil ho jeden blázen - ubil ho šiškou. Bylo to zvláštní, ale krom toho, že si pamatuju vrahovu tvář, pamatuju si taky, že se o tom bláznovi vědělo, že jedl šišky. Měl krátké, hnědé a typicky rozcuchané vlasy a téměř chlapecké rysy. Vypadal tak nevinně a prostě. Nikdo nečekal, že s jednou šiškou umlátí prezidenta. Prezidentova dcera, krásná dlouhovlasá blondýnka s jemnými rysy, z toho byla zdrcena, a tak se rozhodla, že se zapojí do pátrání vraha. Všichni sice věděli kdo to byl a jak vypadá, ale utekl a nikdo nevěděl kam. Z pátrání si toho sice moc nepamatuju, ale vím, že ho pak našla. Našla ho v lese. Uvědomovala si jeho psychický stav. Jednala s ním opatrně a aby se k němu mohla dostat, snažila se mu nabídnout šišku. Tu šišku si vzal a prezidentovu dceru přijmul, ale dost neobvykle. Přitáhl ji za ruku k sobě, semknul ji v objetí a díval se jí do očí. Zkoumavě ji pozoroval. Šišku jí vytrhl z ruky, zatímco jí druhou držel okolo trupu, a zahodil ji. Dcera se bála. Tělem se jí proháněl adrenalin, strach, ale i vzrušení. Pak nevím co přesně se stalo, ale nejspíše s ním zůstala v tom lese. Pracovali spolu jako dřevorubci. Jejich zaměstnavatel, postarší vysoký muž s černými, šedinou prokvetlými vlasy, neměl rád, když se k sobě moc měli. Jednou jejich vzájemná přitažlivost přerostla hranice sebeovládání, a i když blázen nemluvil, dohodli se, že spolu utečou do takového kovového kontejneru, kde měli oni a šéf věci, a tam si užijí svá těla. Šéf na to ale přišel a snažil se násilím dostat do kontejneru. Mlátil do dveří sekyrou, až se tam nakonec dostal. Pamatuju si pohled, jak se spolu ti dva krčili v rohu, ale už nevím co bylo dál. Nejspíše je zabil, protože jeho vztek a zároveň šílený smích byly vážně děsivé. Pak jsem se probudila.
