Při vzpomínce na dnešní sen se musím usmát.
První část snu jsem si myslela, že se odehrává v nějakém hotelu nebo ubytovně. Až potom mi došlo, že se to odehrává u Tobiho doma. Asi se konala nějaká kalba nebo něco a spalo tam hodně lidí. Měli jsme problém, že nebylo asi dost míst na spaní, a tak tam byly trochu spory. Hádali jsme se o madrace, abychom měli kde spát. Vím, že na mě nevyzbylo a Tobi byl na mě celkem hnusný. Řekl mi, že mám spát na zemi. Nevadí mi spát na zemi, ale šlo mi o princip. Byl zbytečně agresivní a to nemám ráda.
Druhá část snu se odehrávala u nás ve škole, na Ruské. Byla jsem tam nová, první den, a tak mě Tais prováděla po škole, ukazovala mi kde co je, vysvětlovala mi, jak to tam funguje. Pak nastala první vyučovací hodina. Tělocvik. Všichni se převlékli a čekali na učitele. Jakmile přišel, pozdravil nás, pronesl takové ty úvodní kecy a pak odemkl takovou skříňku. Polovina třídy se k ní vrhla, jako stádo ke korytu. Když se konečně houf od skříňky rozpustil, drželi v rukou různé zbraně. Pistole, nože, meče, luky... To mě trochu vyděsilo a někdo si toho všiml. Vysvětlil mi, že spolu můžou v rámci tělocviku bojovat, ale jen ten kdo chce, že nikdo nemusí. Pak jsem od té osoby vrátila pohled zpátky ke skříňce, kde stál Pařízek. Takový pašík z gymplu, kam chodí můj přítel. Stál rovně a s hrdým výrazem okolo sebe máchal nunčaky. Pařízka trochu znám, aspoň od pohledu, takže tohle mi přišlo ohromně vtipné. Hlavně ten jeho hrdý výraz. Švihal tím okolo sebe jako ninja. S konstitucí jeho těla to vypadalo opravdu komicky. Pak učitel písknul na píšťalku, ti se zbraněmi se přesunuli do středu tělocvičny a když písknul podruhé, začali bojovat. Ti, co bojovat nechtěli, si sedli na stranu na žíněnky a mohli být na mobilech a tak. Já zaujatě a vyděšeně zároveň pozorovala souboje. Pak jsem se probudila.
