Tiše se krade do vnitř
zahalená v plášti
skrčená až k zemi
V rukou kosu
bílé vlasy
tetička si přišla pro ni
nakloní se k dívce na posteli
Její duši unáší
smrtka ji od nás vzala
teď na jejímu hrobu sedím
S pláčem každodenním
ČTEŠ
Tmavý květ
PoesíaPomalu zavřela oči čekala na bolest dnešní do ruky bič vzal začal ji bít, hlava nehlava Když začla se s ním prát zamrčil se rád slzy na kraji očí Její odpor zrostl postavila se na nohy pak utekla mu do lesa chtěla tam přenocovat chvilku běžel za ní ...
