Skleněná růže leží,
na kredenci,
koukáš se na ni
Máš pocit, že ji znáš,
už si ji vídával
Přijde ti jak z vojny
kde každý na svou milou myslí,
za dob války, hladu a za ty nářky
Máš z té růže strach,
že by ji ti dal ďábel sám?
Otázky se víří
jako výři v kleci
Průhledná červená,
ze skla lístky má
nevině tam leží
Čeká na osud dnešní
ČTEŠ
Tmavý květ
PuisiPomalu zavřela oči čekala na bolest dnešní do ruky bič vzal začal ji bít, hlava nehlava Když začla se s ním prát zamrčil se rád slzy na kraji očí Její odpor zrostl postavila se na nohy pak utekla mu do lesa chtěla tam přenocovat chvilku běžel za ní ...
