Letní tábor (Dokončeno✅)

🖤28. Chapter🖤

Před chvilkou tam stali, než si přišel. ,,No tak to už se asi vrátili zpátky za ostatními." ,,Půjdeme taky." Řekl Jacob a dal mi pusu. Ale vůbec jsem nemohla vzpamatovat z toho, co se stalo přestávám tomu rozumět." ,,Si v pohodě." Zeptal se mě po cestě Jacob. ,,Jasně. "  Zkusila jsem se ještě usmát. Teď se mi to s ním nechce řešit snažím se myslet na něco jiného. Ale úplně mi to nejde dostat z hlavy mam tam hrozný zmatek a moc myšlenek.

Když jsme vrátili k ostatním, tak už tam doopravdy stala Melissa i Jones. Ale byli daleko od sebe, musím za ní, pak dojít a zeptat se jí. ,,No kde jste hlavně, že jste je šli hledat a oni jsou tady dřív než vy." Řekla trochu už zdrceně Carrie. ,,No nic hlavně, už jsme všichni." Zbytek cesty všichni mlčeli, až na Carrie která se bavila s Taylorem a zapisovali ty čísla a slova. Rozhodla jsem se tedy využít situaci a tak jsem pustil Jackobovu ruku a vydal se za Melisou. Jackob se na mě smutně podíval a tak jsem mu řekla, že se za chvilku vrátím.

A tak jsem počkala, až všichni odejdou a došla jsem k Melise. Když se tak stalo. Tak jsem jí chytila ​​kolem ramen a tak jsem jí donutila dát svůj pohled ze země na mě. Když se tak stalo zkusila se trochu usmát, ale moc jí to nešlo a tak jsem se jí rozhodla říct pravdu.

,,No víš musím se ti k něčemu přiznat." Řekla jsem trochu nejistě. To už mě, ale začala poradně poslouchat i když jí trápilo to co se stalo. ,,No povídej." Řekla mi míle a snažila se usmát. ,,No víš, jak se mi jednou v tom stanu zdála ta noční můra nebo spíš ten sen." ,,Ano? " ,,No on se stal asi skutečným." ,,Myslela jsem, že je to nemožné, ale asi se tak vážně stalo." ,,A ty a Jones tam hrajete hlavní roli." ,,Vůbec netuším o čem to tady mluvíš můžeš mi to nějak víc vysvětlit." Vypadala celkem zmateně ani se jí nedivím sama nevím, jak bych reagovala, když by mi tohle někdo řekl. ,,Zkusím ti to vysvětlit." ,,No dobře, tak už mi řekni co se stalo." ,,No asi víš, jak si dneska byla u toho jezera a řešila ty věci s Jonesem a já vás šla hledat." ,,Jak to víš on ti něco řekl? " ,,Ne já jsem se s ním vůbec nebavila, ale zdá se mi to přesně v tom snu a jak jsem vás šla hledat, tak jsem slyšela hlasy a tak jsem šla za nimi." ,,A došla jsem, až k tomu jezeru o kterém se mi zdálo." ,,Proste sama to nechápu, ale vždycky když si řekla, že ho miluješ, tak to něco přerušilo." ,,Takže nevím, jak to dopadlo." ,,Promiň já vůbec nevím, co na to říct." ,, To je v pohodě doufám, že jsem ti tím nějak neublížila, ale nikomu jsem o tom neřekla, jen tobě." ,,Moc si toho vážím." ,,A povíš mi jak to dopadlo, ale podle tvého výrazu asi ne tak, jak si chtěla." ,,Jestli o tom nechceš mluvit nemusíš." ,,No víš on když jsem tu větu vyslovila, tak se na mě jen nechápavě podíval, pak mu strnul celý výraz v obličeji." ,,A vyšlo z něho, že bychom měli jít, že jsme tu moc dlouho a že nás bude někdo hledat." ,,A tak teda vůbec nevím co si myslet spíš že nemá žádný zájem a necítí to jako já." ,,Možná potřebuje čas zkus ještě vydržet on není zvyklý, že by mu to takhle někdo říkal on má často holky jen na jednu noc, nebo tak chápeš, ale někde uvnitř je jiný vím byla jsem s nim." ,,Já vím zkusím tedy počkat asi jsem ho zaskočila." ,,Dekuji teda za všechno." ,,Já já dekuji si hodná." Pak jsme se jen usmály a šly za ostatní protože jsme, už došli na konec a čekali tam vedoucí.

,,No, kde jste." Mluvil na nás Robin. ,,No, ještě tu stejně nejsou všichni týmy." Řekl Scott. No a tak jsme tedy odevzdali papír s našimi zápisky a vydali se každý už na svoji chatku, protože jsme měli asi za 15 minut večerku. A tak jsem se rozloučila se všemi a vydala jsem se s Jackobem do chatky, kde jsme už šli všichni spát. On mě teda vzal k sobě pod peřinu a obejmul mě a tak jsme usnuli z únavy za ten celý den.

Zdravím všechny. Doufám, ze se kapitola líbí. Když mi napiš nějaký pěkný komentář, nebo tak něco a snad bude brzo další. Mám vás ráda.
Vaše Adri.N 🖤