Jednou pozdě k večeru,letěli krkavci k jezeru.Všichni jako uhel černí,krásnějších ptáků ani není.
V očích je vidět smutek i hněv,u jezera zpívají žalostný zpěv.Jejich bratra kdosi střelou srazil,jeho život rychle zkazil.Všichni mají hlavy sklopené,slzy padají na bratrovo tělo zničené.
Chtějí pomstu! Krveprolití!Jako náhradu za bratrovo zabití!Hledají proto viníka!Najdou ho v noci u rybníka.Zrovna tam chytá rybek pár,na tváři má od drápu svár.Na kabátě peříčka černá,Od koho? To věc je zřejmá!
I poznali krkavci, že je na vinně!Choval se až podezřele klidně.I na nic nečekali, slétli se naň,křičel bolestí jak sedmihlavá saň!Marná však byla jeho snaha,pomsta dostihla toho vraha!A za krátkou chvíli,bylo ticho, jen cvrčci zněli.
Jednou pozdě v lesíku,letí krkavci od rybníku.Zobáky krvavé, v očích klid,bratra pomstili, tak to má být.
YOU ARE READING
Absurditost pomíjení
PoetryTyto básně jsou mým pokusem o osobní rozvoj mého psaní. Obsahují úvahy, pohnutky, smrt, temnotu, deprese. Je to svým způsobem experiment pozorování jak se mé psaní vyvíjí a mění. Chci se posunout někam dál. Navíc tohle beru jako fajn přípravu pro bu...