Anděli můj, anděli spásy,řekni proč ubývá ze světa krásy?Proč lidé ničí, co bylo jim dáno darem,proč člověk je tak destruktivním tvorem.
Tam kde má být láska, je nenávist,kde má být štěstí, je jen závist.Kde má být radost, tam smutek se nachází,i empatie těmto tvorům však schází.
Ne nesoudím je, nejsem vůdce,však každý je svého štěstí strůjce.Ať nestěžují si však na to co jim zbylo,kdysi toho více bylo.
Anděli můj, anděli smrti,řekni proč lidé se navzájem drtí?Proč slovo mé neznamená nic,a hloupost je proti rozumu víc.
Vše pak ke všemu ovládá chtíč,je to jako jeden velký bič,který šlehem svým káže,a člověk poslouchá jako to páže.Anděli můj, anděli spásy,řekni proč ubývá ze světa krásy?Proč vše dobré odchází s věkem,Ne..už nechci být více...člověkem.
YOU ARE READING
Absurditost pomíjení
PoetryTyto básně jsou mým pokusem o osobní rozvoj mého psaní. Obsahují úvahy, pohnutky, smrt, temnotu, deprese. Je to svým způsobem experiment pozorování jak se mé psaní vyvíjí a mění. Chci se posunout někam dál. Navíc tohle beru jako fajn přípravu pro bu...
