na tuhle báseň jsem velmi pyšná, byl to jeden z mnoha pro mne důležitých průlomů v psaní. Vše vzniklo na základě lehce morbidní fotky s mrtvou hrdličkou
Tělo uvadá, mysl upadá, krev tuhne.Svalstvo se rozpadá, takhle to dopadá...člověk pohledem uhne.Proč však uhýbá?Tento obraz normální bývá,vždyť smrt je sestrou života...
A ta si pouze bere dary co život jí dal, a pak se sám sebe ptal:Je to moc a nebo málo?
Tělo uvadá, mysl upadá, krev tuhne.Svalstvo se rozpadá, takhle to dopadá...člověk pohledem uhne.Jak zvrácený obraz před očima měl,tak na něj raději zapomněl.
Proč však by se tohoto stranit měl?Od mala jej učili, že smrt je ohavnost,a vůči životu odpornost.Že smrt se každému příčit má když na smrtelném lůžku naposled zavzdychá....
Avšak ani život není bez chyby,já sama o něm mám pochyby,že se mě snaží zmást,pasti baví ho na mě klást.A svým rozverným hlasem mě láká,jak pedofil děti na cukrátka.
Život a smrt jsou si podobní,oba umí být zlovolní,avšak i ve zle je dobro skrývá,Proto neopovrhuj nad smrtí,ona se tebe také neštítí.
YOU ARE READING
Absurditost pomíjení
PoesiaTyto básně jsou mým pokusem o osobní rozvoj mého psaní. Obsahují úvahy, pohnutky, smrt, temnotu, deprese. Je to svým způsobem experiment pozorování jak se mé psaní vyvíjí a mění. Chci se posunout někam dál. Navíc tohle beru jako fajn přípravu pro bu...
