Padám na dno a mizím v temnotě,
je mi jedno, co bude v dalším životě.
Přeji si jen dopadnout,
z toho dna se již nechci hnout.
Cítím jen chlad a nic víc,
žádnou bolest ani strach,
nechat se pohltit je správný klíč,
a tělo proměnit v prach.
Již nechci vstát, život v ruce bič má,
nebudu se ptát, duši zkrvavenou mám.
Dno se již blíží, už cítím dopad,
oči se mi klíží, bude to mít rychlý spád.
YOU ARE READING
Absurditost pomíjení
PoetryTyto básně jsou mým pokusem o osobní rozvoj mého psaní. Obsahují úvahy, pohnutky, smrt, temnotu, deprese. Je to svým způsobem experiment pozorování jak se mé psaní vyvíjí a mění. Chci se posunout někam dál. Navíc tohle beru jako fajn přípravu pro bu...
