Lapen, jsem lapen jako pták v síti,venku též umírá všechno kvítí.Utápím se ve svých myšlenkách,a topím ve zlých vzpomínkách.
Chtěl bych zapomenout, vše co se stalo,že mě mé trápení nakonec zmohlo.Že neochránil jsem tu, co jsem miloval,že nechal jsem jít tu, co jsem znal.
Teď pouze Absinth popíjím,svůj život pomale pomíjím.Myslím jen na smrt, na tu černotu,na bolest a nekonečnou prázdnotu.
Jsem prokletý básník, proklela mě společnost,s tímto puncem budu značen na věčnost.Život mi končí s posledním úderem,snad duše se ubere správným směrem.
YOU ARE READING
Absurditost pomíjení
PoésieTyto básně jsou mým pokusem o osobní rozvoj mého psaní. Obsahují úvahy, pohnutky, smrt, temnotu, deprese. Je to svým způsobem experiment pozorování jak se mé psaní vyvíjí a mění. Chci se posunout někam dál. Navíc tohle beru jako fajn přípravu pro bu...
