Ponožkář

1. kapitola - Emerson

Fotr na mě čekal v obýváku, ale já v sobě měl ještě pár promile a rudý oči fakt nebyly jen z nevyspání.

,,Odkud jdeš?"

,,Byli jsme s klukama chlastat." odpálkoval jsem ho a dal se na cestu ke schodům.

,,Mám toho dost, Emersone. Dám ti na výběr. Katolická vysoká škola nebo Gainesville."

,,Hrabe ti? Nepůjdu mezi jeptišky a na Gainesville se nedostanu s tím průměrem ze střední."

,,Nepodával sis žádnou přihlášku, protože si myslíš, že tě budu živit?"

Povzdechl jsem si otráveně a on si toho všiml.

,,A co jako?"

,,A co jako? Katolická škola nebo Gainesville?" praštil vztekle do otevřených dveří

,,Gainesville." štěkl jsem po něm.

Byl bych magor, kdybych se nechal zavřít mezi jeptišky a tyhle pošahaný blázny. Já jsem byl Bůh párty, chlastu a nepřipadalo v úvahu, že bych celou vejšku protrpěl někde, kde se chodí v osm spát a v šest ráno se modlí. Oklepal jsem se, sotva jsem na to pomyslel.

Nepodal jsem si na Gainesville přihlášku, ale doufal jsem, že to fotr zařídí. Zašli jsme za ředitelem a stačilo vypláznout pár tisícovek a už jsme byli kámoši. Problém byl však ten, že aby mě vzali, potřebovali vysvědčení ze střední. Sotva jsem mu ho podal, už do mě zděšeně zapíchl své šedé oči.

,,S tímhle prospěchem se hlásíte na Gainesville?" zajímal se ředitel.

,,Nějaký problém s těmi bonusy, co jste dostal?" nechápal otec a vypadal trochu pobaveně.

Já jsem se hodil do klidu a čekal až to fotřík zařídí. Vytáhl jsem mobil a začal odepisovat klukům, že se večer sejdeme v baru na rohu.

,,Dobře, pane Paxtone, pokud váš syn napíše tyhle přijímací zkoušky alespoň na dvacet bodů z padesáti, bude přijat. Pokud ne. Vrátím vám vaše peníze a zkuste štěstí na jiné škole."

,,Gainesville je naše nejbližší škola. Potřebuju mít syna pod kontrolou. Sám vidíte, že to s ním není jednoduché." ohlédli se po mně oba a já se snažil dělat, že tam nejsem.

,,Takže si rozumíme? Zítra v půl osmé ho budeme čekat. Profesorka Slowneová ho usadí do nějaké učebny a může nerušeně ukázat své znalosti."

Zvedl jsem bradu a byl jsem poněkud vyděšený. Jak jako ukázat svoje znalosti? Ze střední jsem uměl hovno a ten ředitel vůbec nic nepochopil.

,,Ty testy uděláš a jestli ne, tak tě čeká jen ta katolická. Nemám na tebe nervy, kamaráde." praštil za mnou dveřmi.

Dobře to byla přesně ta chvíle, kdy mi teklo do bot, ale já jsem se vždycky ze všech takových situací dostal. Určitě to bude test pro dementy a já ho levou zadní dám aspoň na dvacet bodů.

Ráno mě fotřík vzbudil a donutil mě tam jít včas. Jakási profesorka s brýlemi, které připomínaly spíš dna od popelníku, mě posadila do prázdné učebny a předala mi pár listů papíru.

,,Ještě váš mobilní telefon." nastavila ruku.

,,Prosím?"

,,Nechám vám ho v ředitelně až budete odevzdávat test. Máte na to od teď padesát minut." podívala se na hodinky a nechala svou dlaň nastavenou.

Z kapsy jsem tedy vytáhl svůj mobil a předal jí ho. To byl opruz.

Nechala mě v té učebně samotného a tak jsem popadl tužku a otevřel první list testů.

,,Ve kterých letech byl prezidentem Spojených států Theodore Roosevelt?" civěl jsem na tu otázku jako na by tam spíš byla fotka chlupaté prdele.

Přesunul jsem se dál, protože se mi nezdála ani jedna z možností.

,,Napište tři komedie, které napsal William Shakespeare?"

Do hajzlu!

Posouval jsem se takhle dál až na konec testu. Dvacet pět otázek a já jsem věděl s jistotou tak tři. To bylo šest bodů. Byl jsem zoufalý. Kdyby šlo o zaškrtávání, něco bych si tipl, ale tohle jsem měl zpečetěné.

Už jsem se loučil se svobodou a hledal si pozitiva na katolické škole, když jsem otevřel dveře učebny, abych předal prázdné papíry řediteli školy. Na chodbě už nebylo živáčka kromě nějaké drobné blondýny, která zběsile něco hledala ve skřínce těsně vedle mých dveří. Rozhlédl jsem se a ona byla široko daleko jediná. Napadla mě šílená věc.

,,Hej." křikl jsem po ní a ona se rozhlédla.

,,Co je? Spěchám na hodinu." zamračila se.

,,Potřebuju pomoct. Je to otázka života a smrti." nasadil jsem pohled umírajícího kotěte.

,,A co já s tím?" práskla dveřmi od skřínky.

,,Dám ti prachy, potřebuju pomoct s tímhle testem."

,,Nemám čas, fešáku." otočila se a pádila pryč.

Zoufale jsem se opřel o dveře učebny a zíral do stropu. Tady už mi nepomůže ani zázrak.