Ponožkář

23. kapitola

,,No ty vole, žiješ? Neviděli jsme se pár týdnů." poplácal mě Jasper po zádech, když jsem se se všemi vítal v klubu.

Už to tu bylo parádně rozjetý a dvě holky už jsme svlíkali svými pohledy. Rychle jsem do sebe lil jednoho panáka za druhým a prokládal to trávou s ostatními. Vlastně jsem si toho moc nepamatoval, ale trochu jsem prozřel až někde v cizím pokoji, když se mě snažila svlíknout nějaký kočka.

Do toho mi začal někdo volat. Džíny byly posledním kusem oblečení, co mi zbyly. Měl jsem v nich telefon, který jsem okamžitě típnul, aniž bych se díval, kdo volal. Na tátovy otázky jsem nebyl zvědavý.

Rozdal jsem si to s nějakou míšenkou se zajímavým zadkem. To jediný jsem si pamatoval, protože jsem jí po něm pořád plácal a popoháněl, aby přidala.

Co jsem trochu nepočítal, bylo že jsem zaspal do školy. Moje víčka byla těžká a fakt jsem je nechtěl namáhat, abych se ani podíval kolik bylo. Trochu energie jsem měl až po sprše, kterou jsem u ní absolvoval a ještě mi udělala oběd.

,,Nezopakujeme si to někdy?" zamrkala na mě a já jsem jí pohledem zajel do výstřihu.

,,Klidně hned." nadzvedl jsem koketně obočí a ona se nečekaně shýbla, aby mě prsty masírovala v rozkroku.

A tak to přišlo znovu. Kuřba, divoká šukačka zezadu a pak jsem usnul. Bylo už dost pozdě odpoledne, když jsem opouštěl její byt v závěsu francouzáků. Měl jsem jasno, že tohle stačilo. Bylo to fajn, ale zas tak moc se mi nelíbila.

Vyšel jsem z baráku a snažil se zorientovat. Taxík mě odvezl domů, což trvalo přes hodiny kvůli zácpě, když jsem konečně vzal mobil do ruky. Do hajzlu! Sage po mně chtěl, abych k nim šel kvůli matce na večeři. Bylo pět a zdaleka jsem ještě nebyl doma.

Ona mi to natruc nebrala a to mě vytočilo ještě víc. Doma jsem prolítl koupelnou, šatníkem a letěl jsem na kolej. Neměl jsem totiž páru, kde ta holka bydlí teď.

Fotřík mě ještě stačil vyzpovídat kam jdu a byl poněkud šokovaný sdělením, že k Sage na večeři, abych pokecal s její máti. Došla mu slova a mně trochu taky. Poletoval jsem jako idiot, když jsem konečně po šesté hodině přišel na adresu, kterou mi dala Gwen.

Zíral jsem na jména na zvoncích a jaksi jsem zapomněl její příjmení. Trochu zoufale jsem popadl mobil a už jí chtěl volat, když jsem však pohlédl na přicházející páreček opodál. Byla to Sage s nějakým týpkem. Očividně ji balil a ona se nechávala. Culila se a on jí hltal pohledem. Do prdele, tak ona si mě pozve a pak se nechá svlíkat pohledem od takovýho chcípáka?

Nádechem jsem se uklidňoval, když došlo na to nejhorší. On jí normálně vlepil pusu a ona se nechala. Připadal jsem si jako idiot. Kroutily se mi i prsty u nohou, jak jsem zuřil.

Když už jí konečně pustil, otočila se s klíčky v prstech a úsměvem na rtech, který ji vyprchal, když mě zahlédla.

,,Sage, promiň."

,,Jdi se vycpat, Emersone. Jednou jedinkrát jsem po tobě něco chtěla a ty mi čtyřiadvacet hodin nejsi schopný odpovědět. Už od tebe nic nechci."

,,Je mi to fakt líto. Musel jsem s tátou někam jet a nechal jsem si mobil doma."

,,A ještě jsi lhář."

Jakto, že mi to nevěřila? Civěla na mě, jako bych to měl napsané na čele.

,,Byla jsi u mě doma?"

,,Ne, takhle bych se neponížila. Stačilo mi, že jsem tě musela otravovat o tu večeři a pěkně jsem se spálila. Jdi radši za děvkama, jo?"

,,To říká někdo, kdo se olizuje před domem s nějakým klukem?"

,,Jen mě doprovodil a tobě do toho nic není po tom, co jsi mě zklamal. Tahala jsem tě už tolikrát z průseru a ty..." nadechla se ztrápeně. ,,...Tvůj táta měl pravdu... jsi sobec."

Tak tohle zabolelo nejvíc. Kdyby mi řekla, jsi kretén nebo tak něco, ale ona mi vmetla do ksichtu to čarovné slovo, které obsahovalo tak dlouhý a bolestivý příběh.

Zůstal jsem na ní hledět jako by mi spíš vrazila do břicha nůž. Její oči se zalily slzami a zabouchla za sebou vchodové dveře. Tak tohle jsem hodně posral.