Ponožkář

5. kapitola

Sandra zavřela dveře jakési jídelny a posadila se do čela na stůl. Její pohled byl jasný. Nadsedla si a svlékla si kalhotky, které po mně vzápětí hodila.

,,Tak se mi ukaž." koketně mě sjela, zatímco jsem se k ní přibližoval.

Nečekal jsem v žádném případě, že to půjde tak rychle. Ani, že mi ta holka hned roztáhne nohy. Začalo to tedy líbačkou, sundal jsem jí ty její šatičky a nemusel se zdržovat podprsenkou, protože žádnou neměla. Ani nemusela. Její prsa byla tak maximálně velikostí mezi dva prsty.

Zachránila si to docela šikovnou pravačkou a pak už to šlo rychle. Stačilo nám vlastně asi patnáct minut a už jsme se oblékali s blaženými výrazy.

Vydal jsem se ke klukům a ti hned vyzvídali. Co mě však překvapilo, byla Blakeova společnost. Vždyť jsem Sage říkal, že jí chce jen vojet. Pokud to bylo její přání, pak jsem jí v tom nehodlal bránit. Jenže v tom ho odstrčila a mířila ven, kde na trávník dávila obsah svého žaludku.

,,Dneska máš smůlu, co?" tlemili se mu kluci a i já jsem mu to upřímně nepřál.

Sice jsem tu holku vůbec neznal, ale cítil jsem se vůči ní jaksi zodpovědný. Nechtěl jsem, aby jí ten blbec využil na jednu noc. Nezasloužila si to po tom, co mi pomohla.

,,Nevadí. Vojedu jinou." začal se rozhlížet.

,,Hlavně ne Sandru. Tu bys už musel vylejvat." bavili se dobře kluci a bušili do mě pěstmi.

Tak jsem pro frajery byl momentálně king, ale moc jsem o to nestál. Celá vejška mě zdravila a holky se culily jako bych byl součástí nějaký hudební skupiny.

,,Čus nabíječi." culil se na mě Randy.

,,Děje se něco?"

,,Vůbec ne. Jde ti zásuvka." otočil se nenápadně zády a Sandra se nebezpečně blížila k mé skřínce.

Tak na tohle jsem se přesně netěšil. Co čekala? Usmívala se na mě jako bychom byli pár. Copak bych si mohl začít s holkou, co si nechá roztáhnout nohy sotva se na ní usměju.

,,Ahoj brouku, co podnikneme odpoledne?" zamrkala na mě, zatímco okolo nás přibylo ,,nenápadných" posluchačů.

,,Hele, Sandy, neber to zle, ale jeden sex z nás pár nedělá."

,,To má být vtip? Všichni kluci na škole by dali nevím co, abych je nazvala svým frajerem a ty mě prostě hodláš zasunout do škatulky ,,použito" a dále už nemáš zájem?"

,,Ne ta škatulka se jmenuje ,,roztáhne nohy všem na potkání". Takže sorry." ušklíbnul jsem se na ní a Randy s Blakem už se váleli smíchy opodál.

Obešel jsem Sandru a dal jsem se za klukama.

,,Ty jsi jí vážně poslal do hajzlu. To mi olízej žalud, já se poseru smíchy."

,,Ten aspoň zasunul, ale já jsem Sage odvezl domů a celou cestu zvracela. Místo, aby hekala na mých zadních sedačkách, že si to s ní rozdám, hekala, že jí bylo zle. To jsem zase utřel, ty vole." stěžoval si nevrle Blake.

,,Tak příště, ty kašpare." ušklíbl se na něho Randy.

Posadil jsem se do učebny vedle kluků a opodál se posadila Sage s kámoškama. Blake hned zpozorněl a tasil mobil, aby ji napsal. Sice se to normálně nedělá, ale trochu jsem zašilhal, co jí psal.

,,Dneska ti to sluší. Nechceš jít někam po škole?"

Sage však jen vyndala svůj mobil z kabelky, přečetla si textovku od Blakea a podívala se našim směrem. Pohodila mobil po lavici a v klidu si zapisovala profesorovy kecy.

,,Ty vole, viděl jsi to? Ona ani neodepíše. Co si, kurva, myslí?" rozčiloval se Blake až na něho zůstal profesor hledět.

Ještě jednou jsem zachytil její pohled, který vzápětí putoval kamsi za mě. Nedalo mi to a cíl jejího pohledu byla Sandra.

Přednáška skončila a Blake ihned dobíhal Sage. Jenže ta ho očividně s nezájmem poslala do hajzlu.

,,Co se stalo?" vychutnával si ho Randy i když jsme všechno viděli.

,,Řekla mi, že byla opilá a abych od ní dal laskavě ruce pryč."

,,Tak já jí, kurva, vozím domů a ona mi ani nedala."

,,Aspoň sis sáhnul. Měla dobrý kozy?" předváděl Randy divadlo, kterak ohmatával imaginární Sage.

,,Stáhni si předkožku, kreténe. To, že jsem jí přes podprdu sáhnul na kozy, je jako bych se projížděl v nenastartovaným autě." ukázal mu prostředníček a pospíchal pryč.

Šel jsem si k automatu koupit kafe a narazil tu na Sage s její kámoškou.

,,Čau, jak je?" vhodil jsem minci do přístroje a koutkem oka ji sledoval.

,,Fajn." spustila odměřeně.

Kde byl ten úsměv? Zarazil jsem se.

,,Nezdáš se v pohodě." otočil jsem se na ní a její kámoška vzala nohy na ramena.

,,Víš, co mě udivuje? Že mě varuješ před Blakem a jeho úmysly, ale sám pak jdeš a uděláš to samé jiné holce."

,,Ta holka to sama chtěla."

,,Jasně, že to nebylo znásilnění. Takhle jsem to nemyslela a ty víš jak. Jsi stejný jako oni..." sjela mě opovržlivě než zacouvala, aby odešla. ,,Vlastně právě teď lituju toho, že jsem ti pomohla. Vypadal jsi, že neumíš do pěti počítat a podívej se, jak ses vybarvil. Sandra brečela celou pauzu na záchodech, abys věděl. A já bych udělala to samý."

,,Rád bych ti řekl, nepleť se do toho, když jsi v tom pokoji nebyla. Nemám potřebu se ti zpovídat, co dělám, ale jaký mínění bys měla o někom, kdo si to s tebou rozdá sotva tě zná? Určitě bych jí přede všemi považoval za svojí holku, když jí celá škola po pár dnech školy nazývají roztahovačka?"

,,A proč jsi s ní šel? Nestěžuj si." ušklíbla se a odešla.