Destinace temna

Kapitola 3

„Jeť na opuštěné pohřebiště na konci města. Tam ji můžeme spálit."

„Ty jsi šéf."

Když dojeli na místo, Alec popadl starý kanystr s benzínem, který tam pravděpodobně sám někdy nechal a dal Dylanovi pokyn k tomu, aby otevřel kufr.

„Opatrně ji vem a polož támhle na zem."

„Hnus. To po mě nemůžeš chtít." Odporovat Dylan, ale stejně se nakonec přemohl. Teprve v tu chvíli si pořádně uvědomil, jak je tělo zubožené.

„Už chápeš, čeho jsou schopni tví nejbližší?" zeptal se Alec spíše řečnicky.

„Nepřekvapuje mě, že to udělal. Můj otec je sobec. Nikdy nedělá nic pro druhé, aniž by z toho něco neměl. Radši si na mě vylívá vztek a čeká, že budu ve všem perfektní." rozpovídal se Dylan a posadil se opodál mrtvého těla. Ani ho v tu chvíli nevnímal.

„Nechci ani vědět, co dalšího mohl způsobit." Pokračoval a doufal, že ho Alec zarazí.

„Můj otec na mě zase kladl vysoké nároky, takže z části chápu, jak se cítíš." řekl soucitně Alec a otevřel kanystr, pomocí kterého tělo polil a pak zapálil.

„Tohle nemůže být bezpečný... " dodal po chvíli Dylan, když se z těla linul nepříjemný pach.

„Ty jsi věděl o tom, že je i jiný svět, že ano?"

„Poznal jsi to?" podivil se Dylan.

„Herec moc dobrý nejsi. Ani lhář. " pousmál se Alec a pohladil Dylana po rameni.

„Promiň. Nevěděl jsem, co dělat. Měl sem strach, že když něco řeknu, bude to horší."

„Stačilo nelhat, Dylane."

Dylan kývl a sledoval hořící tělo, které už nevypadalo jako něco, co bylo kdysi živé.

„Jak jsi se vlastně o těchto věcech dozvěděl?" optal se Alec na oplátku.

„Otec mi o nic jako dítěti vyprávěl. Nebo mě tím spíš strašil. Když sem dospíval, bral sem to jako srandu a vyprávěl ty historky partě u táboráku. Taky sme machrovaly před holkama. Vždycky, když se něco ozvalo z lesa, žertovali sme, že si pro nás něco jde. Ale ve skutečnosti sem se s tím nesektal. Až do těď. Ani o tom Crow Woods sem neslyšel. Teda, aspoň ten název mi nic neříká."

„To je asi dobře. Kdyby ses přeci jen v tom lese ocitl, nebylo by to bezpečné-" v tom Alecovi zazvonil telefon.

„Ano?"

„Teď? Dobře, už jedu." řekl vážně a telefon položil.

„Promiň, musím něco zařídit v nemocnici. Klidně jeď domů." dodal Dylanovým směrem a rychle popadl kanystr.

„Co to tělo?" zeptal se zvědavě Dylan, zatímco Alec chovával kanystr s hořlavou směsí v malé, zchátralé dílně opodál. Nejspíše sloužila jako úschovna pro pomůcky k pohřbívání mrtvol.

„Je to tu opuštěné, lidé se sem bojí chodit. Neměj obavy. Klidně jeď domů."

„Počkej, můžu tě snad odvést ne?" nabídl Dylan.

„To nemusíš-"

„Se mnou to bude rychlejší." řekl neodbytně Dylan a Alec nakonec souhlasil.

„General Hospital." upřesnil Alec a nasedl do auta. Dylan byl zkušený řidič, takže když zvýšil rychlost, aby se do nemocnice dostali co nejdříve, nebylo to téměř poznat. Alec to dokázal ocenit, protože sám cit pro řízení trochu postrádal.