Destinace temna

Kapitola 2

Kyra je zavedla do podzemí, kde měla svůj tajný prostor. Bylo to v celku útulné místo, jednoduše zařízené s velkou pohovkou, skleněným stolem a krbem. Také nechyběla velká knihovna plná starých svitků a spisů. Vedle ní byla vystavena sbírka zdobených dýk, která Dylana trochu vyvedla z míry.

„Posaďte se." nabídla Kyra a s kamenným výrazem si svlékla tričko. Tím kromě černého, krajkového braletu odhalila další dva kožené náramky, na každé ruce. Na rozdíl od kovových se zapínaly jako opasky a pevně jí obepínaly kůži.

„Něco ti ukážu." promluvila na Dylana, přičemž ji Alec bedlivě sledoval.

Pomalu si odepnula všechny náramky a odhalila tím několik silných jizev, které lemovaly její paže a ruce. Vypadaly, jako stopy po ostrých drátech, kterými se někdo snažil Kyře končetiny rozporcovat na několik kusů.

„Tohle se stane, když naštveš čarodějku." spojila ruce k sobě a nastavila se Dylanovým směrem.

„Nosí je, aby se nerozpadla." vtipkoval Alec na účet Kyry.

„Chceš snad, aby to věděl, ne?" řekla hrubým tónem a opět si nasadila náramky.

Dylan si Kyru s hrůzou prohlížel, než konečně promluvil.

„Můžete mi někdo říct, co se to děje?"

„Kyra se tě snaží upozornit na to, co by ti mohla Fay udělat, kdybychom v čas nezasáhli. Až na to, že k tomu nedojde. " řekl Alec. Než se posadil na pohovku, vytáhl z kapsy kalhot malý sáček černého prášku od Jen a položil ho na stůl.

„Tak najednou je to Fay?" řekla výsměšně a sáček sebrala.

„Nebuď tak předpojatá." namítl Alec. 

Kyra  jako odpověď protočila oči v sloup a odešla do vedlejšího pokoje.

„Počkej, Fay je ta čarodějka?" ignoroval Dylan Kyrino gesto a posadil se vedle Aleca.

„Ano. Jak jsem už zmiňoval, víme, o koho jde. Tohle je trochu jiný svět než na který si zvyklí. " vysvětloval Alec.

„Co se teda děje? Co má společnýho se mnou a proč mi chce ublížit?"

„Mohl jsi něco provést. Něco, co ji naštvalo. Ale vzhledem k tomu, že jsi tak zmatený, typoval bych, že to bylo nevědomě." odpověděl Alec.

„Nic jsem neprovedl. Nemám tušení, co se stalo." bránil se nervózně Dylan.

„Přijdeme na to, proč tě pronásleduje. Zatím ale bude lepší, když budeš nosit ten náramek. Ochrání tě, když zrovna nebudeme v tvé blízkosti."

„A jak si mám být jistej, že vám můžu věřit? A co když to nechci nosit?" z Dylanova hlasu byla cítit pochybnost. Zároveň si náramek podezřívavě prohlížel.

„Copak bys byl ještě naživu, kdybys mi nevěřil? A obávám se, že nemáš na vybranou." pousmál se Alec a uchopil Dylana na náramek na ruce. 

„Ty symboly jsou posvátné. Mají svou moc nad nebezpečnými tvory."

„Co znamenají?"

„Jsou to staré runy. Každá je k něčemu určena." vysvětlil v rychlosti Alec, jako by toto téma nechtěl dále rozebírat. Pak se zvedl z pohovky a zamířil k zasklené vitríně zbraní, kde uchopil dýku ve zlatem zdobené pochvě. Přistoupil k Dylanovi a dýku mu vložil do daně.

„Vem si ji zatím k sobě." řekl klidně Alec. Dylan se na něj zmateně zadíval a zvídavě si předmět prohlížel. Vysunul ji z jejího obalu a všiml si jaké má po stranách malé hroty.